 Dílčí, ale podstatná konstelace k dnešnímu dni, a ještě jsme o ní nemluvili. Poslední den v roce si často vynutí ohlédnutí, rekapitulaci a poděkování. V lepším případě, protože rekapitulace samozřejmě existuje i ve variantě plivnutí do ksichtu a nikdy více. A samozřejmě rozloučení. S něčím, co bylo, co odchází, co uzavíráme a co se už nevrátí. Tohle je celkem předvídatelný silvestrovský scénář. Věřím, že z naprosto zřejmých důvodů si většina z nás najde čas uzavřít letošní rok obzvlášť pečlivě a vědomě. Volbu techniky rituálního uzavření nechejme na preferenci každého. Nicméně, planetární uspořádání nabízí pro dnešek obzvlášť podpůrnou konstelaci na dané téma: Venuše se potkává s jižním lunárním uzlem, oba ve Střelci.
 Úplněk v Raku. Vstávám do tmy, měsíc na nebi svítí jak rybí oko a přistižen v plné expozici stydlivě odcupitá za špičku smrku na sousedovic zahradě. Ani to mu ale nezabrání, aby reflektorem nasvítil každý kout naší duše a postaral se, že našemu pohledu neujde nic z obsahu hutného a divoce pulsujícího proudu, co v posledních dnech tryská z nitra naší duše poháněn dvojicí Uranu a Lilith. Úplněk nevytahuje nová témata. Jen rozestře na stole ta, která jsme odhalili za poslední týden. Protože zatím jsme rvali kořeny hlava nehlava, hlína odletovala na všechny strany, ale nebyl čas a prostor věnovat se důkladnému úklidu. Ten čas je teď. Zastavení. Za úplňku můžeme, možná spíš musíme jedno každé z obnažených témat obrátit v ruce, pečlivě a s láskou osahat, pohladit, prohlédnout si ho a dovolit si ho současně pochopit a procítit. Je to konfrontační situace, proto vyvolává tenzi, ale jejím smyslem už není cokoliv dál a do hloubky drásat. Spíš pokusit se nahlédnout situaci z druhé strany. A pochopit ji v plném rozsahu, s aspekty, které nám dosud unikaly, s důsledky, které jsme nedomysleli, s tichým poselstvím, které jsme v rachotu uplynulých dní nestihli zaregistrovat. A samozřejmě, to zejména, ji do morku kostí prožít. Slunce a Luna, rozum a cit, rozhovor precizní logiky mozku a iracionálních pohnutek duše. Vysoce citlivá, emocemi nabitá, na dotek bolestivá chvíle usebrání mezi Rakem a Kozorohem, chvíle vyčištění a ošetření ran nás vrací k základům, na nichž můžeme začít znovu stavět.
 Slunce v Kozorohu, Uran a Lilith v Býku a mezi nimi fantastický vibrující trigon. Velmi silná, pevná a zásadní energie uvolnění uvězněného potenciálu, proměny všeho, totálně transformační dávka, kvantový skok s předpokladem přerodu během letu. Pokud chceme. Naše vědomí se konečně dostává do plného, přímého kontaktu se zdrojem existence. A bere z něj cokoliv, co potřebuje. Najednou je tu možnost žít takový život, po jakém toužíme: ryzí, čistý, opravdový, naplněný, totální a nejlepší. Ta možnost tu samozřejmě byla vždycky, vždycky tu je i bude. Jen dnes se může zdát, jako bychom ji spatřili poprvé! Jako bychom ji najednou dokázali přijmout. Prozření lze potkat v různých podobách, ale všechny mají cosi společného: můžeme cokoliv, v čem cítíme pravdu, o čem jsme v hloubi srdce přesvědčeni, v co věříme a co si dovolíme žít. A jedině tak to dává smysl.
 Ještě jeden den s Lunou v Býku, s Lunou na posledních deseti stupních tohoto pomalého a klidného znamení stability a opory. Chce se mi napsat „konečně bez vyrušování vnitřními bouřemi a neklidem Uranu s Lilith“, jenže to není tak docela pravda: ti dva se sice míjejí s Lunou, ale jejich chvíle přichází. Nicméně, krom nohou pevně postavených na zemi se Luna od samého rána vztahuje trigonem k Plutu v Kozorohu. Zlehka se dotýká jeho paže, zaklesne se, chytne za ruku a krátce po poledni už mu doslova leží na rameni a čerpá podporu naplno. Potřebujeme-li si hrábnout až na dno své duše, otevřít skříňku s pečlivě střeženým tajemstvím a nakouknout dovnitř, podívat se, co nás ve skutečnosti hluboko vevnitř trápí, prohlídnout si své obavy, úzkosti a strachy a konečně si je přiznat, svěřit se či vyplakat, nenajdeme rameno, které by poskytovalo víc jistoty a důvěry, nabízelo víc bezpečí a ochrany. Tohle je místo naprostého spolehnutí. Vynikající načasování.
 Pondělní lunární plynutí rybími vodami nad epicentrem tlaku je to tam. Včera Luna přestoupila do Berana a totálně se jí změnila nálada. Smířlivost? Přijetí? Odevzdání? TVL, to určitě! Prostě do toho vlítnu a bude! A jak řekla, tak udělala. Výsledek? Očekávaný. Bavili jsme se o tom, že situace je napjatá k prasknutí, opotřebení materiálu v kritickém bodě a proti Plutu nemáme v rámci lidských možností šanci, ale vykládejte to Luně v Beranu! Na své odvážné, akční a nepromyšlené výpravě se Luna navíc hned včera zrána potkala s Chironem, čímž si znovu krutě připomněla svou dlouholetou, latentní bolest. Latentní po většinu času, ne tak za daných okolností a ještě v situaci, kdy šlápneme do vosího hnízda nebo se kopneme přímo do dávno zhojené zlomeniny, která však stále nese paměťovou stopu tehdejšího zranění.
 Mars dotahuje k Plutu, tlak kulminuje a znovu se vynořují témata strachu, ohrožení, dominance, přinucení, ovládnutí, násilí, demonstrace moci a uvědomění vlastní bezmoci. Mars je ukazatelem naší fyzické síly, schopnosti dosáhnout stanovených cílů, postavit se hrozbě či nepříteli, bít se a vítězit. Mars v Beranu má všechny předpoklady k tomu, aby v jedné každé z těchto disciplín uspěl. Jenže! Tentokrát proti němu stojí Pluto. A Pluto, to je kategorie sama o sobě. Síla, jež se naprosto vymyká kontrole a mnohonásobně přesahuje lidské schopnosti. V konfrontaci s Plutem nemáme šanci vyhrát. Není možné se připravit, vyjednávat, uplácet, prosit nebo uhýbat. Pro ilustraci několik plutonských procesů: porod, zvracení, defekace, sopečná činnost, tsunami či nástup okupačních vojsk. Zkuste některý z nich zastavit vlastním odhodláním.
 Včera ráno jsem měla rozepsaný text o Uranu a Lilith. A taky o Marsu a Plutu. Bylo to nepříjemné, tíživé a dusné. Naštěstí (?) jsem to dopoledne nestihla a odpoledne se Jupiter zvedl a odešel z Kozoroha do prostoru. Čímž se poměrně zásadně změnila nálada. Hra je rozehraná, planety ve svých pozicích, pravidla platí dál, ale souhrou okolností dochází k jisté zásadní změně … třeba jako by někdo otevřel okno a vyvětral. Nic mimořádného, trocha svěžího vzduchu a najednou všichni pookřejí. Okna teď nějaký čas otevřená zůstanou, komu je zima, dojde si pro svetr. Za mě zatím skvělý, cítím se o dost líp a teď se přece jen pojďme podívat do podpalubí.
 Bylo nebylo, jednoho odpoledne, celkem nepozorovaně, vklouznul Jupiter do Vodnáře, zaklonil hlavu a pohlédl ke hvězdám, doširoka roztáhl paže, zhluboka se nadechnul a udělalo se mu dobře. Tolik prostoru, tolik možností, tolik volnosti a svobody! Nádhera! Zvlášť po tom sešněrovaném roce v Kozorohu. A ačkoliv Vodnář není Jupiterovým domovským přístavem, rozhodně fandí jupiterským plánům.
 Je právě šest, Luna o kus dál než včera, ale ještě pořád v Kozorohu, na samém konci znamení. Za chvíli skočí rovnýma nohama do Vodnáře. Ale než k tomu dojde, potkává se s těmi dvěma, na jejichž přestup si vsadila pěkná řádka z nás. S Jupiterem a Saturnem. Tohle setkání je mimořádné za všech okolností. Svou vyvážeností a rovnováhou mezi radostným nadšením a skeptickou obezřetností, mezi planoucí nadějí a zkušenostmi podepřenou zodpovědností, mezi touhou vyrůst a vědomím, že nesmím nic uspěchat. A dnes nám Luna nabízí výjimečnou příležitost naposledy si prohlídnout, osahat a prožít téma uplynulého roku (Jupiter), respektive dvou a půl let (Saturn) ve srovnání s tím, co přijde.
 Cítím vyčerpání a dnes nechci psát. Přesto mi to nedá a kouknu do horoskopu. Na jednu věc, co mi tak jako vrtala hlavou celou noc: kdy přesně ten Saturn s Jupiterem do Vodnáře. Saturn zítra nad ránem, Jupiter v sobotu. To je teda za pár, ale dneska ještě ne, dneska si jdu radši místo psaní zacvičit.
|