 Úplněk v Raku. Vstávám do tmy, měsíc na nebi svítí jak rybí oko a přistižen v plné expozici stydlivě odcupitá za špičku smrku na sousedovic zahradě. Ani to mu ale nezabrání, aby reflektorem nasvítil každý kout naší duše a postaral se, že našemu pohledu neujde nic z obsahu hutného a divoce pulsujícího proudu, co v posledních dnech tryská z nitra naší duše poháněn dvojicí Uranu a Lilith. Úplněk nevytahuje nová témata. Jen rozestře na stole ta, která jsme odhalili za poslední týden. Protože zatím jsme rvali kořeny hlava nehlava, hlína odletovala na všechny strany, ale nebyl čas a prostor věnovat se důkladnému úklidu. Ten čas je teď. Zastavení. Za úplňku můžeme, možná spíš musíme jedno každé z obnažených témat obrátit v ruce, pečlivě a s láskou osahat, pohladit, prohlédnout si ho a dovolit si ho současně pochopit a procítit. Je to konfrontační situace, proto vyvolává tenzi, ale jejím smyslem už není cokoliv dál a do hloubky drásat. Spíš pokusit se nahlédnout situaci z druhé strany. A pochopit ji v plném rozsahu, s aspekty, které nám dosud unikaly, s důsledky, které jsme nedomysleli, s tichým poselstvím, které jsme v rachotu uplynulých dní nestihli zaregistrovat. A samozřejmě, to zejména, ji do morku kostí prožít. Slunce a Luna, rozum a cit, rozhovor precizní logiky mozku a iracionálních pohnutek duše. Vysoce citlivá, emocemi nabitá, na dotek bolestivá chvíle usebrání mezi Rakem a Kozorohem, chvíle vyčištění a ošetření ran nás vrací k základům, na nichž můžeme začít znovu stavět.
Comments are closed.
|