 Pondělní lunární plynutí rybími vodami nad epicentrem tlaku je to tam. Včera Luna přestoupila do Berana a totálně se jí změnila nálada. Smířlivost? Přijetí? Odevzdání? TVL, to určitě! Prostě do toho vlítnu a bude! A jak řekla, tak udělala. Výsledek? Očekávaný. Bavili jsme se o tom, že situace je napjatá k prasknutí, opotřebení materiálu v kritickém bodě a proti Plutu nemáme v rámci lidských možností šanci, ale vykládejte to Luně v Beranu! Na své odvážné, akční a nepromyšlené výpravě se Luna navíc hned včera zrána potkala s Chironem, čímž si znovu krutě připomněla svou dlouholetou, latentní bolest. Latentní po většinu času, ne tak za daných okolností a ještě v situaci, kdy šlápneme do vosího hnízda nebo se kopneme přímo do dávno zhojené zlomeniny, která však stále nese paměťovou stopu tehdejšího zranění. A proč to píšu až dneska? Protože jsem samozřejmě šlápla do vosího hnízda taky, zhruba uprostřed rozepsaného postu, a pak už to nešlo vrátit a zastavit, třináctá komnata dokořán, valilo to naplno, slzy vytryskly, duše se zlomila, odkutálela do roští a po zbytek dne fňukala a byla ráda, že je ráda. Kdybych nebyla blbá a četla Astropsychologii (sorry, nevyžádaná reklama, ale když už tu stejně jste, možná to ani reklama není), věděla bych, co se děje. Anebo jinak, samozřejmě jsem to věděla, ale jak Luna v Beranu, tak já osobně milujeme výzvy a rády se zahráváme s ohněm. Chyba, chyba! Bylo to hustý a musela jsem se z toho vybrečet. O doprovodných jevech souvisejících s rovněž zmiňovaným vyčerpáním a vyhořením ani nemluvě, zkrátím to: krom psychických traumat z dob dřevních ještě zánět dutin, zánět průdušek a zánět spojivek. Matematicky můžeme slovo zánět vytknout před závorku, bude se nám s ním pak lépe pracovat. A astrologicky, jakmile je řeč o zánětu, prvním obvyklým podezřelým je Mars, a v téhle konstelaci by bylo divu, kdyby se někde nezanítil.
Ale pojďme se podívat, jak jsme na tom dneska. Středa. Mars a Pluto stále zaklesnuti v páce, žíly na čele naběhnuté k prasknutí, ale oba ještě pořád věří, že toho druhýho položí na lopatky. Tlak nejenže nepovoluje, pořád stoupá. Do přesného dotažení kvadrátu zbývají hodiny, a kdyby si někdo fakt chtěl pohrávat se sirkama u benzinové pumpy, ideálním časem je dnešní odpoledne, tak mezi čtvrtou a pátou. Disclaimer! Neberte mě vážně, proboha! Každopádně dnešek je dnem, kdy se může odehrát mnohé a nebudou to úplně příjemné záležitosti. Mnohokrát jsme se bavili o dopadu poslední kapky, tuto roli na sebe obvykle bere Luna, Luna je toho času v Beranu, v Beranu je i jeden z konců super vypjaté tenzní konstelace, která shodou okolností kulminuje k vrcholu a jen co dosáhne maxima, Luna se nachomýtne a ťuk, poslední kapka dopadá. Přesný okamžik konjunkce Luny s Marsem nebudeme počítat na minuty, stačí říct, že nejpravděpodobnějším bodem zlomu je půlnoc z dneška na zítřek … a přede dveřmi Štědrý den! Kde to rupne? Ne že bych doporučovala sledovat zpravodajské servery, naopak, úplně nejlépe odstřihnout se od téhle stoky, a tím myslím trvale. Pokud je závislosti silnější než vy, zkuste se odstřihnout aspoň dneska. Ale zároveň, v rámci protimluvu, avšak čistě ze studijních důvodů, si můžeme uvést několik ohnisek, která se na poslední kapku doslova třesou: kauza Navalnyj, uzavření Británie, samozřejmě PES, a celosvětové tlaky kolem vakcíny, protesty proti restriktivním opatřením, veřejností cloumá i téma bagatelizace násilí či legalizace potratů, k tomu náhodná, avšak početně významná ohniska ad hoc útoků a další a další alegorické vozy … Pokud jste dočetli až sem, představu máte, stačí a následné podrobné studium zpráv jen na vlastní nebezpečí. Já tímto okamžikem noviny zavírám a jdu dýchat na balkon. Tlak se mi zvedl, krev buší ve spáncích a potřebuju chlazení. Typický průvodní jen kvadrátu Mars - Pluto, o Uranu a Lilith, kteří čekají na paralelní lince, ani nemluvě. A to je ostatně to jediné, co nám pomůže: chlazení, dýchání a záměrný odklon pozornosti od extrémně stresujících událostí, které se nás netýkají, ačkoliv se snaží vzbudit zdání, že ano. Ono i těch, které jsou přímo naše a na dosah bude dost. Ruku na srdce, navzdory oblíbeným mýtům o vánoční pohodě s sebou tyhle svátky často přinášejí stresu víc než dost. Čest výjimkám a gratulace všem, kdo jsou dávno v zenu a spočívají v tišině duše, aniž by je vyhodila z konceptu sousedka, co má napečeno patnáctero druhů (díky, Armen!) nebo rodinná návštěva v počtu, který nám každoročně přerůstá přes hlavu („Jezuskote, milostpaní, mně se zdá, že k nám jdou Vařekovi.“). A letos navíc tyhle planetární manévry. A proto, jakmile pocítíme tenzi, netlačme, ustupme. Jakmile toho začne být příliš, pauza. Jakmile vnímáme, že jdeme proto sobě, vzdejme to – tuhle věc klidně vyřešíme zítra nebo pozítří. K dnešnímu dni se budu konkrétní příklady nejpravděpodobněji vztahovat k tomu všemu, co MUSÍME stihnout a zařídit, aby zítra byly … však víte co, ty šťastné a veselé. Ale pokud tenhle imperativ povinnosti uposlechneme, šťastné a veselé se stejně konat nebudou, místo nich nás čekají totálně vyčerpané, rozhádané a zničené. A to myslím nechceme. I když, Saturn i Jupiter ve Vodnáři, svobodná vůle nade vše, nehodlám vám podstrkovat svoje domněnky, můžeme hlasovat ... Takže co? Musíte ještě upéct vánočky? Musíte zabalit dárky? Musíte umýt okna? Fofrem stihnout nákupní centrum, protože bez citrónu se to neobejde? Musíte na testy, než navštívíte babičku? Musíte cokoliv? Jako fakt? Musíte? Protože si představte, co by se stalo, kdybyste to, co musíte, neudělali … řeknu vám to: NIC (díky, Sam!). Chvíli se budeme mlátit sami v sobě s se sebou, poslouchat agitované, frustrované a vzteklé argumenty vlastního ega, řvát tytéž v protisměru, a nejlépe ještě na někoho dalšího, koho si obsadíme do role protivníka, přestože je jasné, že tohle celé je můj vnitřní boj … a pak padneme, rezignujeme a vzdáme to. Na moment pocítíme slabost a možná pocit selhání, než nám dojde, že se fakt, ale fakt nestalo nic! Protože buďto můžeme být dokonalí, spolehliví, výkonní a ve finále mrtví, anebo takzvaně selžeme a život půjde dál. Tohle je ono uvědomění, že existuje síla, proti níž nezmůžeme nic. Tohle je důvod, proč ruším všechny konzultace a jdu si se všemi svými záněty lehnout do postele. A vám doporučuju totéž. Jo a hezký Vánoce! Bez ironie! P.S. A abyste věděli, že nejsem múdra sova, jeden příklad za všechny: proč myslíte, že jsem napsala dnešní post? Protože jsem právě podlehla imperativu povinnosti! Já jen aby bylo jasno, že v tom jedu s vámi … a tím končím, tvá Máňa! Comments are closed.
|