|
Luna v Panně, co byste čekali než revizní zprávu. Slečna pečlivka dnes zrovna nabíhá do opozice k Neptunu, takže napsat tenhle report vyžaduje nadlidské soustředění, a pokud mi občas ujedou myšlenky, plujte za nimi anebo kam chcete. Absentující logiku, chybnou interpunkci a občasné asociační úlety prosím ignorujte. Každopádně, pořád lepší tohle než včerejší zpruzená opozice k Marsu (viz čtvrtý odstavec – vidíte, jak se snažím udržet pořádek?).
Upozornění: Dnes to bude extrémně dlouhé, krutě nudné, poměrně teoretické, neosobní a emocí prázdné čtení. Klidně vynechejte.
Týden nabitý událostmi, co si osobují právo ukrást hlavní titulky: retrográdní Merkur, obrat Neptunu, Jupiter na Slunci, ale stačilo a teď bych se ráda dostala k tématu, které už strhuje mou pozornost pár dní, ono taky už pár dní běží, záleží na tom, jestli si do hlavy nasadíte načasování lunárních uzlů pravých nebo středních. Uf. Lunární uzly jsou teď, jak víme, rozepřeny mezi Kozorohem a Rakem (TVL, stačí si jen pomyslet „Kozoroh“ a už začnu poučovat!). Každopádně, jedny nebo druhé, rozdíl v jejich aktuální pozici je minimální, zejména pak v situaci, kdy k nim budeme vztahovat vzdálenou, neosobní, obří planetu, jakou je Uran. Hodilo by se konečně napsat něco o Jupiteru na Slunci, to celé ve Střelci, že? Tak jo, jsme na vrcholu sezóny, z určitého úhlu pohledu vlastně top konstelace roku – ne kvůli Střelci, ale setkání Slunce s Jupiterem je prostě pecka, a pokud se někdo plánuje narodit právě dnes, rozhodně gratuluji k takovému rozhodnutí!
Tak kterou dneska? O Luně v Raku? Ale to přece všichni známe, běží to v repríze každý měsíc. Milé, laskavé, teplé a huňaté ňuf ňuf, dokud nedojde na opozici k Plutu. Neděle v útulném prostředí domova, k snídani buchty od babičky, kakao do postele, plyšoví medvídci a filmy pro pamětníky, pocit rodinné sounáležitosti, teplo u kamen a bezpečí domova, pruhované peřiny ... jééé, to jsem ujela, to už vyprávím tu z pařezové chaloupky, i když ono je to vlastně totéž.
A máme tu onen avízovaný den, Slunce na posledním stupeň Štíra. Sama vždycky napjatě čekám, o čem to bude, a jsem znovu a znovu fascinovaná imaginací osudu a nekonečnou rozmanitostí možných scénářů. Od těch, co mě zasáhnou rovnou na komoru, protože tahle štírská dávka už je jen poslední ranou ve chvíli, kdy zrovna někde trčím skřípnutá Plutem – jo, dohledala jsem si události tohoto slunečního stupně v letech 2014 i 2015, kdy jsem měla pocit, že ještě jednu kapku a je po mně, a i teď, o tři roky později, mi přeběhl mráz po zádech. Až po scénáře relativně neosobní (pokud je vůbec možné ve Štíru cokoliv prožívat jako neosobní), kdy prostě sleduju tu energetickou vlnu, její ráz, hloubku, intenzitu a totální transformační sílu, ačkoliv se mě – zdánlivě – v tuto chvíli netýká.
Tak, moji milí, a aby to nebyla jen taková selanka, máme tu ještě jednu retrográdní smyčku. Letos poslední, čestný pionýrský. Ale i ta je vyvážena jedním návratem do přímého směru. Asi dva dny zpátky se Merkur obrátil čelem vzad a Venuše naopak znovu nabírá přímý směr. Dvojí změna zaměření, přepínáme na novou energetickou vlnu.
Každým rokem touhle dobou se těším na advent. Ne snad z náboženských důvodů. Spíš proto, že mi zkrátka ve Štíru není nejlíp a ve Střelci docela jo. Poslední stupeň Štíra bývá pak obzvlášť vypečenou záležitostí, kdy, co mi paměť sahá, proběhne nějaká hnusná akce typu „nečekaně si v tramvaji sednu na čalounění a píchnu se o nastrčenou jehlu s cedulkou a nápisem ‚mám AIDS a ty teď taky‘“. To je samozřejmě příklad, zatím se mi nic takového nestalo. Dějí se různé jiné věci, pocitově odhaduju podobné stavu, do jakého by mě uvrhla popsaná epizoda. Ale k tomuto dni nám ještě týden zbývá.
Ráno vstanu a opařím se čajem. Nebo naopak, nedopatřením na sebe obrátím kýbl ledové vody. V každém případě, celý dnešek má potenciál probudit nás a šokem vytrhnout z tupě rutinního fungování, doznívající paralýzy či jiného poněkud stuporózního, pasivně rezistentního stavu, do nějž jsme se mohli snadno dostat v sebeobraně před včerejší dávkou husté energie.
Luna druhým dnem v Kozorohu. Venku sychravo, na FB jeden seriózní text za druhým, všechny doprovázené vesměs černobílou fotografií. Včerejší kontakt Luny se Saturnem přinesl účelný, strohý minimalismus, úspornou funkčnost, uzavřené emoce, vědomí povinnosti anebo taky únavu, pocit osamocení či potřebu samoty, úzkost.
 Tak jo, někdy se odpočet kapku mine, události nastaly dřív, než jsem hlásila ... pokud se díváte na předpověď počasí, chápete princip a nijak zvlášť to nepřekvapí. Neuvědomila jsem si, že můj astrologický program používá pro znázornění lunárních uzlů jejich střední, vypočtenou hodnotu, která se tu a tam velmi mírně, ale přesto odchyluje od skutečné aktuální pozice. A tak nám uzly přeskočily do Raka – Kozoroha už včera. Došlo mi to díky dvojité koincidenci: jednak mi moje kamarádka astroložka Martina podstrčila myšlenku, že někde se stala chyba, že podle jejího programu už se uzly legitimují na hranicích, a potom ... no prostě neuvěřitelná náhoda, jako tehdy s tím výletem na neznámou pláž.
|