... než to praskne!

Encyklopedie fyziky praví: "Pevné vazby mezi částicemi látky způsobují, že tělesa zachovávají svůj tvar. Ke změně tvaru či změně rozměrů nebo objemu tělesa může dojít působením vnějších sil, a to buďto tahem, tlakem, ohybem, smykem a kroucením." Anebo vším tímhle naráz? Nevím, zda je to fyzikálně přípustné, ale právě se to děje.

Za vnější sílu nejtěžšího kalibru považujme Pluto. Objektem, který je momentálně deformován, je Venuše. Pluto je v kvadrátu k Venuši, což je proces krátkodobý, probíhající v horizontu několika dní, a nejvyšší vlnou právě procházíme (pro uklidnění těm nejrychlejším: už pár hodin ji máme za sebou, ale samozřejmě ještě doznívá). Procesem deformace tedy procházejí naše vztahy k lidem či hodnotám, naše vlastní nastavení situací, toho, co "chceme".

Opravdu je tohle to, co si přeju?
Takhle jsem to chtěla?
Trvám na tom?
Jo tááák ... protože je to tak odjakživa!
A jinak to být nemůže?
Aha, nemůže.
A vím to naprosto jistě?
Tak proč je mi v tom tak zle?
Proč to nenávidím?
Proč v tom doslova chcípám?
Proč to nefunguje?
A proč to vlastně nechci změnit?
Protože já změnu nepotřebuju?
Nepotřebuju?!
Teda, potřebuju, samozřejmě - ale ne ve mně, ať se stane tam někde venku!
Sebe měnit nechci a nebudu!
Nesnesu, aby mi někdo říkal, co mám dělat!
Protože se bojím?
Protože to bude krok do neznáma?
Protože ztratím jistoty a stabilitu statutu quo?
Protože přijdu o to, co umím, a budu vystavena zcela novým výzvám?
Jednoduše proto, že všechno, co bylo dosud, se posere a praskne?
No jistěže praskne!
A co má být?
O to přece jde, proto to děláme!
Jedině tak se zbavím krusty, která mě svazuje!
Ano, i spousty věcí, na nichž lpím, ale které jsou mi už s prominutím k .....!
Tak jdeme na to: tlak na sto procent, zapínáme!

Pokud tlak kulminuje dostatečně dlouho, dojde nejen ke změnám tvaru, rozměrů a objemu, ale je-li situace dobře nastavena, něco rupne! A naše situace dobře nastavena je. Poté, co projde kvadrátem proti Plutu, dorazí Venuše do konjunkce s Uranem. Astrologicky nahlíženo je dnem s nejvyšším potenciálem čtvrtek, ale jako obvykle, dynamické typy už mohly rupnout dneska (vím, o čem mluvím, jsem dynamická až za ušima), jiným bude ještě chvíli trvat, než odpor překonají. Každopádně ve čtvrtek je Venuše už už v náručí Urana, Luna v přesné opozici tohle spojení nasvítí a můžeme. A pak už je to sekundová záležitost prudkého prasknutí. Vlastně nesmírná úleva. Úleva od toho, co už nám nedovoluje dýchat, ať by to byl předsudek z minulosti, falešné lpění na čemkoliv, mylné představy, absurdní chtění, fixace na jediné možné nastavení, nefunkční vztah, obavy z budoucnosti, strach udělat další krok, prostě COKOLIV!

A víte co? Uranu se nemusíme bát. Každou situaci lze vždycky nahlížet (minimálně) ze dvou stran. Ano, Uran je anarchistou, co nečekaně vtrhne do života a rozkope stávající stav. To se většině lidí nelíbí, přestože po změně bytostně touží. Ale důležité je chápat Uranovy motivy: veškeré jeho počínání je VŽDY vedeno touhou po svobodě a nutností rozbít vězení, ve kterém trčíme! Uran je revolucionář nejhrubšího zrna vedený těmi nejčistšími ideály! Mluví sprostě jak dlaždič, ale má krásnou, svobodnou duši!

A vlastně i ta očekávaná událost je jen třetí fází logické sekvence: nejprve se s Uranem potkal Merkur a vzápětí Slunce (mluvili jsme o tom). Teď je to Venuše a ta je poslední. Navíc, Venuše má potenciál hojit a utěšovat, takže tříštivou zlomeninu okamžitě obloží vlídným slovem, malým dárkem, pochopením a porozuměním, laskavým objetím, přátelským gestem ... a uvidíte, raz dva to máme za sebou. Další slupka sloupnutá a rosteme dál ...