 Fotografie Patricia Neal in Operation Pacific (1951) od Classic_Movie_Gals licencována pod CC BY 2.0 Tak, moji milí, celý podzim se hrabeme v jednom a tom samém pořád dokola. Rozpoznali jsme problém, rozhodli se s ním popasovat, definovali jsme postup, odsouhlasili ho a vykročili. Jenže, ouha! Tady výjimka, tu se nám to vymklo, tady chvilku počkáme, tady bychom mohli malinko povolit, kousek jsme uklouzli, tohle neeee, to nechceme, to my neradi a víte co? Jsme tam, co na začátku. OK, přesnost nade vše, ať nikomu nenadržuju ani nekřivdím: jsme o dva kroky dál. Ale to není náš cíl. To není východisko. Nebo máte pocit, že jo? Já teda rozhodně ne. Takže si to ujasníme. Moje trpělivost je u konce. Takhle to dál nepůjde. Buď – anebo. A rovnou říkám, že tohle je poslední pokus. Ještě jednou jsem ochoten vám podat pomocnou ruku. Cože? Že už vás to tlačí? Dře a skřípe? Že už nechcete a nemůžete? No to snad ani nevyslovujte nahlas! Fajn, kdo nechce, může si tu sednout na p*del a počkat, až zahřmí – zima za rohem, spočítejte si, jak to dopadne. V opačném případě si uděláme pořádek a od teď šlapeme a nezastavujeme, rovně a nekompromisně: pevné zásady, naprostá disciplína, absolutní poslušnost! Konec konců, pravidla jste si stanovili sami. A nechci slyšet jedno slovo stížnosti! Protože tohle je jediná možnost jak se z toho marasmu vyhrabat.
 Slunce ve Štíru, Luna v Raku a nejvýraznějším nastupujícím aspektem Venuše v kvadrátu k Neptunu. Výrazně vodní a neustále se přelévající den bez jasných kontur. Den bez opěrných bodů protékající mezi prsty. Den pohyblivý a proměnlivý, citlivý a emotivní, niterný a soukromý, pečující a soucitný. Den pečující a podpůrný, den hluboký a senzitivní, den romanticky láskyplný. Den, který nás vede za ruku intuicí, nikoliv striktní logikou. Den stvořený k toulání se podzimní přírodou nebo k zachumlání s knížkou a hrnkem čaje, nikoliv k vyřizování hypotéky.
 Sofinka mě vytáhla z postele ještě za tmy. Teprve teď venku svítá a Slunce, čerstvě ve Štíru, vychází na ascendentu. A od včerejška je to jiné. Barvy jsou výraznější a kontrastní, vzduch voní podzimem a spadaným listím, vítr je bere ze závějí a žene před sebou ulicí … možná je to změnou města. Ostrava je jiná. Má duši mnohem tvrdší než Brno. Brno patří Býku, Ostrava údajně Beranu. Anebo Štíru? Za mě klidně. Drsná a přímá, nepřikrášlená, a ty doly tu rozhodně nejsou samy od sebe.
 Mars ve Vahách nabíhá do přesné kvadratury k Plutu v Kozorohu. Technicky vzato bude konstelace přesná až v pátek kolem páté ranní. Jenže, je to silná energie, kohoutky jsou otevřeny naplno díky předchozímu kvadrátu Slunce, k zaklapnutí zbývá 1 úhlový stupeň a 15 minut. To všechno a navíc pověstná poslední kapka: Luna v Beranu dnes dopoledne, v podstatě už teď, aktivuje tuto třídenní konstelaci přesným kvadrátem/opozicí ze svého aktuálního postavení v Beranu. Myslím, že akci můžeme považovat za zahájenou.
 Dobré ráno! Přivstala jsem si, abych stihla dnešní text napsat ještě s Lunou v Rybách! Což se může ukázat být výhodou, protože mám pár minut navíc, nebo nevýhodou, protože v Rybách zkrátka čas plyne jinak a než se nadějeme, je večer … (*)
 Když se ohlédnu za dnešní nocí, kdy jsem opakovaně držela vlasy v křečích zvracejícímu dítěti, vytírala koupelnu, převlíkala postele, ostražitě bojovala s únavou a spala na jedno oko, vidím nezaměnitelnou stopu Pluta. Když si prohlídnu dnešní nadpisy článků na zpravodajských serverech (beru to jeden po druhém a nepřeskakuju, čistá linka) a vytáhnu z nich klíčová slova, máme tu rejstřík plutonského slovníku: krach, zdroje, vyšetřování, kontroly, utajení, zfalšování, obžaloba i rozsudek, prosba o energii, konce i pokračování za koncem … na každém dalším info kanálu je to totéž v bleděmodrém.
 Dnes, krátce po poledni, se Luna potká v Kozorohu s Plutem. Přibližuje se ale už od rána a nesměle mává. Pluto ji registruje, zatím nereaguje. Každopádně, hypnotický raport mezi nimi je navázán. Energetické pole téhle vazby na dálku rezonuje s energetickým polem rozvolňující se konjunkce Slunce s Marsem ve Vahách. Vzniká tak dvojitý kvadrát za účasti čtyř planet, předskokan plného slunečního kvadrátu, který zaklapne v neděli.
 Únava a vysílení, fyzické vyčerpání, psychická skleslost, úzkost a smutek, stísněná malomyslnost, uzavření se a odcizení, samota a marnost, míjení se, opakované nezdary, neustálá konfrontace s nepochopením a odsouzením, vzrůstající pocit nedostatečnosti, neschopnosti zvládat své úkoly a povinnosti, pokles zájmu o cokoliv za hranicí nutného minima, propad do stavu, kdy se zdá, že nejlepší by bylo se na všechno vykašlat a snad ani nebýt … tyto a podobné pocity často doprovázejí Saturn na jeho konstruktivní a nanejvýš potřebné cestě lidským životem, zejména ve chvíli, kdy se Saturn kostnatým prstem kritickou vazbou dotkne našich citlivých bodů. V okamžiku, kdy zastavuje před obratem, pak tato energie sílí a kulminuje.
 Po včerejší adrenalinové informační smršti chvilka uspořádat si myšlenky. Ještě budeme za retro Merkur rádi ... Musím přiznat, že volební odpoledne a večer mě smetly do kolen. Euforie a opatrné nadšení, naděje očekávané změny i křečovité zvracení v koutě s pocitem, že vše při starém a lži, lži, lži ... emoční turbulence šílené a znovu jsem si ujasnila, že ke klidné hladině vyrovnané a přijímající mysli mám ještě hoooodně daleko. Nevím, jak na vás, na mě toho bylo moc.
 Agitovaná, vzrušená, hektická energie posledních dní, kdy Slunce ve Vahách den po dni dotahovalo k Marsu, včera dosáhla svého maxima. A energie je moc, je jí víc, než dokážeme využít, je jí tolik, že nevíme, co s ní, že nám stříká z uší a nutí nás běžet dál a dál, i když už dávnou nemůžeme a docela rádi bychom někde odpadli. Což je na jednu stranu úžasné, protože za tento týden jsme toho stihli třikrát víc, než obvykle, třikrát víc, než bychom vůbec považovali za uskutečnitelné. Pustili jsme se do věcí, k nimž jsme dlouho sbírali odvahu. Najednou nebyl důvod se bát, prostě do toho skočím po hlavě. Na druhou stranu je to konstelace nesmírně vyčerpávající, potenciálně agresivní a výbušná. Podrážděná, netrpělivá, nervní, vzteklá. Energie je nadbytek, kumuluje se a prostě musí ven. A tak běžíme a nezastavujeme. Už tak nějak automaticky a nad rámec svých fyzických, psychických a jakýchkoliv jiných možností.
|
Archiv textů
June 2025
|