 Vstávám a ještě potmě potkávám v chodbě syna, který hlásí: „Tak to zavřou. I školky a všecko. Jo, ale fabriky samozřejmě jedou.“ Už mě to ani nenadzvedlo. A nepřekvapilo. Vím, že jsem naposled psala o naději, a tohle zrovna nadějně nevypadá, ale já to téma od včerejška převaluju v hlavě a chystám se o něm napsat. A než se k tomu dostanu, čtu si zpětně komentáře pod minulým textem a nahrávka na smeč je tu. Lucie, díky a věřím, že se nebudeš zlobit! Lucie je moje kamarádka, jejíhož názoru si velmi vážím, protože umí vyhmátnout podstatu, sumarizovat ji a brilantně podat. Takže cituji:
 Jen pro tu naději čerstvě direktního Merkuru ve Vodnáři – vzduch a vítr ve vlasech, nadhled a celková koncepce, nový pohled na věc a hledání / nalezené konstruktivního celospolečenského řešení. A jak píše v komentářích k předchozímu příspěvku Lu Cia, "Vodnář raději vymyslí lék pro lidstvo, než by podal nemocnému kapesník". Zní to krutě, ale v určitých chvílích je potřeba právě tento přístup. Tomu se říká humanita nebo altruismus. Pozor, neplést se soucitem a lítostí! Ale nehodlám otevírat diskusi nad vyhroceným společenským tématem, které navíc spadá do kategorie tabu. Chci jen poukázat na astrologickou konstelaci těchto dní:
 K tomu Merkuru, co jsem ho tuhle odsunula. Stručně, faktograficky, protože ve Vodnáři a tam to lítá. Teda pokud je všechno, jak má. Vzhledem k počtu překlepů, které jsem nasekala v několika předchozích větách, tipuju, že tři dny po obratu do přímého směru Merkur ještě není ve své vrcholné formě, ale ono se to poddá. Zatím jede v hektickém režimu s nohou na plynu, aby nabral standardní rychlost tryskového pohonu a dohonil vše, co zameškal díky třítýdenní retardaci. Žádné zdržování, žádné vysvětlování: chápeš, fajn, další, nechápeš, smůla, z kola ven.
Víte, já nechci být hnusná, ale někdy si nemůžu pomoct. Navíc mi právě teď Lilith tranzituje přes MC a všechny osobní planety. Dost to ve mně vře. Takže když mi můj muž přečetl, že „Návštěva fotbalu měla svůj důvod. Chtěl jsem ukázat, že to jde“, poněkud mi to hnulo žlučí. Obzvlášť poté, co nám pan profesor Prymula minulý týden znovu vysvětlil, proč potřebujeme tvrdý lockdown. Jakože úplně všecko zavřít? A „to mám být jen doma?“ My jo. On ne. To dá rozum, přece …
 Den druhý v Rybách. A slyšela jsem, že ten první se spoustou z nás zamával. Nenápadně, nepozorovaně, nespojitě. Souvislost s rybím čištění nebyla postiženým – možná bych spíš měla říci požehnaným – na první dobrou zřejmá. Tohle? Tohle je ono? Proces promývání započal. Vnímám to ve snech, které nabyly na hloubce, barvitosti a přesvědčivosti. Do detailu živoucí a věrohodné natolik, že ani mozek, hlídač hranice iluzí, nepoznává, kudy vede linie oddělující sen od takzvané reality. Ten typ snů, z nichž se nemůžete vytrhnout a ještě dlouho po probuzení se jejich stopa táhne vaší duší. A přesto, když se pak proberu a ujasním si, kde navazuju na své včerejší bdění, vnímám ten čas jako nesmírně úlevný. Odpočinkový, tichý, pomalý a klidný. Vím, že za chvíli mi začne připadat pasivní a zahnívající, ale v tuto chvíli je v něm šťastná. Souznělé mlčení s kamarádkou, kterou jsem neviděla celou věčnost. Láskyplné bytí s dcerou bez požadavků, výchovných apelů a kontroly, jestli už náhodou nejdeme někam pozdě.
 Slunce už v odpočívá v Rybách a moje úžasná kamarádka, co sleduje rytmy, v nichž tady na Zemi žijeme, ale spíš než o hvězdy je opírá o přírodní moudrost, mi včera připomněla, jaká to shoda načasovaní mezi obdobím Ryb a Sluncem odpadlým už ve Vodnáři právě na Popeleční středu. Tohle slovní spojení rozeznělo jednu z nejhlubších strun, nedotýkanou od dětství. Tehdy ji musela naladit donekonečna opakovaná četba knih o Kájovi Maříkovi. Nemám ucelené vzdělání v katolické věrouce a jiné spojení si nevybavím. Popeleční středa a vědomé rozhodnutí k pokání, k usebrání a rozjímání nad vlastním životem, nad stavem své duše, rozhodnutí k její očistě a veřejná prosba za odpuštění. 45 dní do Velikonoc. V Rybách se tak dlouho nezdržíme … i když, jak se to vezme. Slunce se samozřejmě jako obvykle 21. března přehupne z Ryb do Berana a nastartuje nový energetický cyklus, ale Merkur ještě dotahovat bude a Ryby opustí 4. dubna, právě na Velikonoční neděli. Vida. Ostatně, pro Ryby jsou tyhle nejasné přechody a nejednoznačné ukončování, možná spíš neukončování, typické.
 Luna od dnešního rána v Býku a s ní další kolo divoké jízdy v plechovém hrnci šusem z namrzlého kopce přes muldy až do příkopu. Ježíš, jak já jsem se na tu Lunu v Býku těšívala! Kdeže loňské sněhy jsou! Možná už předloňské, protože Uran na začátku nejstabilnějšího a nejklidnějšího znamení operuje už víc než dva roky. A tahle zima adrenalinový zážitek setkání naší duše s chaotickým rebelem a vyšinutým anarchistou pozvedla ještě na vyšší level.
 Fotografie 170906-N-UY653-775 od Commander, U.S. Naval Forces Europe-Africa licencována pod CC BY 2.0 Nové kolo a startovací, energií nadupaná Luna v Beranu. Hned zkraje dne v konjunkci s Chironem, a to za podpory Saturnu ve Vodnáři. Převaz zranění fyzických, emočních i společenských. Bolí to, a může to bolet hodně, ale Luna v Beranu nefňuká, zatne zuby a vydrží. Naopak, má sklony rány bagatelizovat a přehlížet, funguju dál. V tom je síla její chrabrosti i slabost neschopnosti pracovat s city, přiznat bolest a vyslechnout poselství osudu. Tváří se, že se nic nestalo. Jenže ono se stalo. A protože jde o Chiron a téma ran, jež mají tendenci se znovu otevírat a vracet, asi by dávalo smysl zvážit, jaký vzkaz nám vesmír tímto opakovaným zásahem posílá.
 Komunikace a diskuse, argumentace i hádky, informace, fakta i lži, logika pružná a ohebná tak, až se z toho rovné páteři hlava zatočí: to vše náleží Merkuru, který je toho času retrográdní a obrací tedy svou pozornost ke svým předešlým myšlenkovým procesům. Ne všechny shledá skvělými. Proto možná některé své úvahy a z nich vyplývající řešení přehodnotí. K tomu je ostatně retrogradita určena. Včera jsme měli dokonalou příležitost sledovat vrcholný okamžik retro fáze Merkuru v přímém přenosu rovnou z poslanecké sněmovny (teď už záznam, pokud se nudíte fakt zoufale a máte pár hodin volno). Pokud jste to zmeškali, mrzet vás to nemusí. Myslím lidsky. Jako výuková demonstrace plné šíře spektra merkurických kompetencí včetně kliček, skrček, úhybných manévrů, vydírání, osočování, manipulace, všech myslitelných vyjednávacích podpásovek a demagogie nejhrubšího zrna, to bylo nepřekonatelné! Ve finále Merkur zřejmě došel k závěru, že jeho revizní cesta vyžaduje skutečně prokazatelné výsledky, poučení z krizového vývoje, a při svém včerejším extempore v PSP ČR rozhodl o neprodloužení nouzového stavu.
 Fotografie Dad on bicycle. Winter in Copenhagen, Denmark od Kristoffer Trolle licencována pod CC BY 2.0 Dnes něco hezkého. Venuše se potkává s Jupiterem. To je mimořádně milá konstelace a nastává jen jednou do roka – až na výjimky retrogradity, samo sebou, ale ty letos nejsou v plánu. Uprostřed vší té vřavy může tahle vlídná, láskyplná, srdečná a nadějí zářící chvilka snadno zapadnout. Uniknout naší pozornosti pod nánosem vodnářského humbuku a překotně valících událostí. Taky jsem ji málem přehlídla. Ale je tu! A stojí za to se zastavit, soustředit pozornost, dobře si ji prohlídnout a zapamatovat. Nečekejme nutně klasiku v podobě kytic růží, tříchodových večeří či velkolepých večírků. I Venuše a Jupiter jsou toho času ve Vodnáři. Což naznačuje, že nepůjde o jedinou údernou událost, spíš o několik paralelních, možná ne tak monumentálních, avšak o nic méně hřejivých okamžiků čisté lásky. Anebo přátelství. Protože jakkoliv s sebou Jupiter i Venuše nesou nabídku materiální hojnosti, skutečné vodnářské štěstí spočívá v mezilidském kontaktu a spolupráci.
|
Archiv textů
October 2024
|
