 Luna ještě ve Vodnáři, toho času bez kontaktů a zcela svobodná. Volná! Jakože úplně! Luna bez aspektů nám umožňuje plout prostorem a časem, aniž bychom byli čímkoliv zasaženi, kamkoliv vtaženi. Luna ve Vodnáři neoplývá hloubkou emočního ponoru, citovou intenzitu pokrevních vazeb, radostnou ani bolestnou subjektivitou osobních prožitků. Jejími devizami jsou nezávislost, odstup a nezaujatost. Dnes je to skoro tak, jako bychom si zašli do biografu a na svůj život se podívali v širokoúhlém provedení s kyblíkem popcornu v ruce. Wow, zajímavej příběh, co? Místy pěkně hustej, místy parádní, chvíli dobrodružství, chvíli nuda, tady to teda řeže do masa a hele, zvrat a nová zápletka ... Vlastně je to dost podobný tomu, co žijeme, ale je tu jeden významný rozdíl: ono se mě to nedotýká! Protože je to přece jen film, to dá rozum! Můžeme o něm přemýšlet, může v nás zanechat stopu, můžeme na něj zapomenout, ale je dobré si zapamatovat tu výjimečnou schopnost podívat se na svůj svět a všechny krize tak jako dneska, s nadhledem, jako v kině. A znáte to: když nejde o život …
 Na přímý dotaz a žádost o komentář k aktuálním (19.8.2020) událostem v Berlíně, Londýně a Jeruzalémě. Přiznávám, že nesleduji zprávy. Každodenní dávku propagandy si dokážu odpustit, netoužím po toxickém mentálním klystýru, z něhož mi pak bývá velmi špatně a stejně nemůžu nic udělat. Ale jsou chvíle, kdy mě proud prostě dožene a strhne. Zdá se, že do téhle fáze se právě blížíme. Nicméně pro ignoranta, jakým jsem já, bylo dohledat relevantní informace skutečně náročné. Berlín na první dobrou: demonstrace proti vládním covidovým opatřením (první vlna, druhá vlna, trvalá?). Demonstruje i Londýn, ale najít o tom zmínku v českém mediálním prostoru je prakticky nemožné. A Jeruzalém – přiznám se, že tady jsem nenašla nic, co by (aspoň v mých očích) vybočovala z běžné úrovně vzrušení a chaosu života v tomto neklidném regionu. Naproti tomu, mimořádně výrazné události vidím v Americe. A jinde.
Moje kamarádka peče luxusní dorty a na dnešek měla tři svatební. Na výletě jsme sami viděli aspoň pět svateb. Nějak se tuhle sobotu roztrhl pytel. A já si nemůžu pomoct, ale napadá mě jediné: horší datum pro vstup do manželství si z astrologického hlediska lze představit jen těžko. Tedy, samozřejmě by to šlo, chci jen říct, že já bych do toho dneska nešla. Doufám, že tím nikomu z přítomných nebořím iluze ...
Luna v Kozorohu, Slunce v Panně, Uran stále v Býku. Luna v řádu hodin, Slunce v řádu dní, Uran počítáme v měsících. A co se stane, když tyhle tři body spojíme zelenou pastelkou a nakreslíme rovnostranný trojúhelník? Nic, co by ovlivnilo celkový běh dějin, ale možná se nám právě teď trochu zatřásla země pod nohama. Jen pocitově, nic velkého, hrnky na lince zařinčely a v předsíni spadl obrázek z toho vyviklaného háčku. Tak trojka – čtyřka na Richterově stupnici. Nebo se mi to zdálo?
 Kulisy máme rozestavěné a hned tak je bourat nebudeme. Slunce, které před pár dny přešlo do Panny, je momentálně bez aspektů a jen tak si bloumá prostorem. Bez napojení, bez zacílení, bez zjevného záměru a zdá se, že i bez pochopení, k čemu je aktivita, kterou tohle pilné a přičinlivé Slunce vyvíjí, vlastně dobrá. Zkrátka tak nějak fungujeme. Naštěstí máme ten seznam! Nebojte se, nebude to mít dlouhého trvání, zítra kratičká podpora Luny a od soboty už začneme ve vzduchu cítit svěží a inspirativní vibrace potenciální změny trigonu k Uranu.
"Hele, mami, já asi pojedu s klukama na Ukrajinu."
"Aha, a kdy?" "No, asi zejtra ..." Už jeli. "Klári, nechceš se zas ostříhat na krátko?" "Myslíš? Jako napadá mě to, ale furt nevím ..." "Jo, jdi do toho, tobě to tak seklo a teď seš taková usedlá ..." Jsem rozhodnutá a objednaná. A Kim je možná v kómatu. Najednou je zjevné, že i neotřesitelná moc velkého vůdce se může otřást. Slunko a Merkur čerstvě v Panně stahují naši pozornost od velkolepých zábavných záležitostí radostného a prosluněného světa ke každodenní rutině, ke všední drobné práci a pečlivému úsilí. Končí léto, pouť se balí a kolotoče odjíždí. Jeřabiny dozrávají a ráno už bývá chladno. Celková energie klesá a bezstarostné nadšení se kamsi vytrácí. Místo něj na nás občas dolehne úzkost a uvědomění, že život v dalším slunečním cyklu se zvolna překlopil a chýlí se ke svému konci. Je potřeba se na to připravit.
Mars nastupuje do kvadrátu k Saturnu. Dramatický konflikt ve spodních vrstvách našeho bytí neodeznívá, on stále trvá, jen se místy přesune z jednoho ohniska do jiného. Během přesunu občas malinko oslabí a v luxusních chvílích může být tento odklon pozornosti překryt silnou konstelací. To bylo uplynulých pár dní ve Lvu.
Smělá akční energie stále pulsuje ve velkém ohnivém trigonu. Nabíráme odvahu k uskutečnění svých vizí. Jde o přípravnou fázi, o finální trénink před světovým šampionátem, o mentální mapu budoucího fantastického projektu. Na posun tektonických desek, na zásadní životní zvrat typu "dneska založím nový business" nebo „letos tu olympiádu vyhraju“ však teprve čekáme. Šest nejsilnějších hráčů sedí v tuto chvíli v retrograditě na střídačce, a dokud nenastoupí a nepřou se do toho, průlom nečekejme.
Slunko a Merkur ve Lvu. Mars a Lilith v Beranu. Dvě silové dvojice spojené luxusním trigonem. A samozřejmě Uran – ten se sice s aktuální konstelací technicky vzato nedotýká, ale jeho synergické působení je nesporné. Jako bychom se právě probudili a prozřeli! Díváme se na všechno, co nám celou dobu leželo před očima, všechny karty vyložené na stole, ale najednou hrajeme úplně novou hru. Zcela jinak chápeme souvislosti. Vnímáme nové možnosti a příležitosti. Vidíme, co je potřebujeme a nebojíme se si o to říct. Protože konečně víme, že můžeme! Konečně důvěřujeme svým instinktům, tryskají z nás proudem! Už nemusíme vysvětlovat, argumentovat ani nikoho žádat o svolení – konec konců, pokud jsme to dosud dělali, bylo to jen proto, že jsme sami nevěřili ve své právo dostat to, po čem naše duše v bolestech volá! Ale teď jdeme a dotáhneme to až do fáze realizace! Nastal čas zužitkovat všechnu tu až na kost odhalenou pravdu, k níž jsme se v průběhu uplynulých dní a týdnů prokousali. Neděle, pondělí, úterý a středa. Odvážným zastáncům přesvědčení, že vývoj směřuje vždy vpřed, půjde příštích pár dní vysloveně na ruku: porsche přistaveno, cesta je široká a úžasná! S těmi, kdo snad ještě setrvávají v pocitu „nikam nepojedu, za každou cenu musím zůstat, kde jsem, i když tu dávno nemůžu žít, protože ...“ (argumenty si řaďte sami, je jich nekonečné množství a falešné konstrukty jeden za druhým) zacloumá dnešek a počátek příštího týdne v prudké akceleraci, protože jedeme všichni! Go get it!
|
Archiv textů
June 2025
|