 Někdy si říkám, že bych ty horoskopy měla pojímat tak nějak globálně, komplexně, postihnout všechno, co se zrovna děje. Jenže to je práce pro vraha a zabrala by mi hodiny. I když možná ne, někteří kolegové k tomu právě takto přistupují. Já se teda přiznám, že se prostě mrknu na graf a pod dojmem svého aktuálního rozpoložení (čemuž nelze zabránit) k sobě přitáhnu to silové místo, které se mnou rezonuje nejvíc. Někdy se silové místo nekoná, celkový obraz se poněkud rozpíjí, a pak tedy ty rekapitulační seznamy o tom, že Slunce tuhle a Luna tamhle a všichni ostatní čekají za rohem. Nicméně, dneska je to jasná volba. Fokus do Kozoroha – ZOOM! – a na Venuši! Cítíte to sevření? Já jo, i když to možná bude tím, že píšu text právě ve chvíli, kdy je celá Kozoroží sestava, už tak upjatá, semknutá a emočně inertní ještě navíc hluboko posazená v úzkém prostoru osmého domu.
Každopádně, minimalistická, důstojná, zodpovědná a poněkud chladná Venuše v Kozorohu prošla kolem Saturnu a blíží se k Plutu. Toho času zhruba uprostřed mezi oběma a na dosah jejich intenzivního vlivu. Přátelé, ona ani ta životní radost není sranda! Je to záležitost, k níž je třeba přistupovat s nejvyšší vážností, uvážlivostí a plánovitostí, s vědomím, že nejprve práce, pak – možná – zábava! Máme, co máme, a snít o čemkoli veselejším a úžasnějším je přinejmenším bláhové. Je důležité soustředit se na praktické věci, nepodléhat pocitům smutku a osamění, umět si ledacos odříct a odložit splnění svých přání a snů, na později nebo taky na nikdy ... „O musení jítí do cirkusu není žádná řeč! Já nemusím, maminka nemusí, Kristýna taky nemusí a budeme bez toho živi!“, pravil tatínek v knize Bylo nás pět. Péťa se v tu chvíli rozplakal, a pokud se vám chce taky, směle do toho. Nejde o nic tragického, jen taková slabá chvilka, kdy nám připadá, že pramen životní radosti a krásy, estetiky a harmonie, tvůrčího nadšení a okouzlení, potěšení, požitků a lásky nějak zamrzl. No nic, zas rozmrzne. A to zanedlouho, ve chvíli, kdy se Venuše potká s Plutem. Sobota je tím dnem. Dnem průlomu. A možná proto je vlastně předchozí zkušenost se Saturnem důležitá. Abychom si uvědomili, jak pomaličku, nenápadně zanedbáváme své vztahy, rezignujeme na svůj tvůrčí potenciál, ignorujeme svou životní touhu a nevěnujeme pozornost drobným životním radostem. Přežíváme a fungujeme místo toho, abychom žili. A už to začíná být vidět. A cítit. Bolí to a tuhne a původně jednorázová nespokojenost se stává chronickým problémem. A na samém dně skalní propasti, kam slunce nezasvítí a kde ptáček nezazpívá, nám teprve dojde, že takhle to fakt žít nechceme, ale jestli se má něco změnit, budeme muset sakra hrábnout! Tak do toho! Pluto ovládá schopnost rozpoznat, které venušanské procesy ještě stojí za záchranu a které už jen chcípají v krutých bolestech. V prvním případě nám dá sílu ukončit utrpení jednou ranou z milosti, v druhém neskutečný potenciál vytáhnout to, oč stojíme, ze dna propasti na samý vrchol hory a začít resuscitovat. Pravděpodobně stihneme jednu či dvě záležitosti, na víc nám nezbude čas a taky by nebylo dobré rozměňovat se v drobných, ale každopádně je v tom procesu záruka definitivy. Takže žádné hysterické výkřiky a demonstrační akce, buď jo anebo ne. Pluto zná jen dvě možnosti: palec nahoru / palec dolů. Žádné úskoky a vyjednávání. A krom toho, po sobotě přijde pondělí a Venuše se potká s jižním uzlem. Jeho asistence je nutná už pouze u případů označených palcem dolů: poslední rozloučení, bylo to hezké a bylo toho dost. Comments are closed.
|