 Photo by Claudio Schwarz on Unsplash Tak ještě tu o Venuši, ta je oblíbená. Většinou. Jenže dneska si povíme jinou pohádku. O tom, jak Venuše, která pro krásu a harmonii, pro nekonfliktní život ve dvou udělá prakticky cokoli, blokuje náš vývoj. Proboha, už i Venuše? Čím jako? Tím, že nezná svou hodnotu a prodává svou náklonost pod cenou. Tím, že se vyhýbá nepohodlí a raději odvrací zrak od všeho, co zavání konfrontací. Tím, že toleruje vztahovou mizérii, místo aby se rozešla. Tím, že ve strachu lpí na nefunkčních vazbách, čímž brání své duši v rozletu. Tím, že ulpívá na falešných představách o ideálním partnerství jako jediné cestě životem. Tím, že nevěří sama v sebe, ve svou krásu, sílu a přitažlivost. Dokud se bude zoufale vztahovat k druhým v naději, že teprve jejich sympatie ji vysvobodí z trápení, dokud se bude snažit všem zavděčit za pochvalné přikývnutí, dokud se bude upínat k naivně romantickým představám o dokonalé lásce, která hory přenáší, nehne se z místa. Ne že bych chtěla devalvovat lásku, potřebujeme ji všichni. Ale láska má milion podob a vázat se na tu jedinou, kdy se dva drží za ruce a za zvuků symfonického orchestru zlehka běží proti západu Slunce nad mořem, je prostě blbost.
Láska je láska ... A Venuše je ve Vodnáři. V logickém, analytickém znamení s nejvyšší mírou objektivity a skutečnou schopností nadhledu. Racionalita v lásce? Ale jistě! Pojďme se na své vztahy – partnerské, přátelské, kamarádské, obecně mezilidské – podívat z odstupu. A poctivě pojmenujme, co vidíme. V principu, myslím tím systémově, všechno funguje, jak má? Fajn, zůstáváme! Anebo je to celé špatně? Pohlcující, závislé, manipulativní, destruktivní, stravující, patologické a toxické? V tom případě nastal čas se odseknout, vytvořit prostor pro vztahy jiné, nové, nečekané, energeticky vyvážené. Nové nepřijde, dokud se zuby nehty držíme starého. No a jestliže jsme někde mezi oběma extrémními polohami, je potřeba to seřídit! Klíčovým termínem je rovnováha. Kolik beru, tolik dávám. Zní to přízemně a pragmaticky? Jistě, to bude tím, že severní lunární uzel, ukazatel směru vývoje, míří do Býka! Bože, to je ale ubohost, láska přece takhle nefunguje! Já vím, chybí tu romantika, zamilovanost, princezny v nadýchaných šatech a princové na bílých koních ... ale vzpomeňte, Venuše v Býku vládne! Není to zas TAK zasněná víla, dobře chápe materiální záležitosti a princip férovosti. A pokud rovnováha pokulhává, musíme začít s rehabilitací, jinak si koledujeme o průšvih ... V případě, že už rehabilitace nepomáhá, je na čase zvážit amputaci. Comments are closed.
|