Venuše zapomenutá na opuštěné pláži

Luna přešla během noci ze soustředěného, sevřeného a zacíleného Kozoroha do volného, intelektuálního, kontaktního, nepříliš emotivního, zato experimentálního Vodnáře. Je poměrně plonková, samostatná a nezávislá, nemyslím teď svou povahou ve znamení (i když to taky sedí – synchronicita nezklame), ale tím, že se vlastně v tomto cyklu neváže k žádným dalším planetám. Až na tu chudinku zapomenutou Venuši ve Lvu, která se už pár dní potácí prostorem sama samička, co si chtěla ještě trochu užít slunce, moře, léta, radosti ... ale smůla, letos to prostě nestihla, zůstala na pláži opuštěná, party skončila, všichni zmizeli, chystají se do školy a do toho navíc začíná pršet ... čas rozjařených večírků je definitivně za námi, jakkoliv se tam v dálce, na konci Lva, ještě pár planet potácí, ale to už není tanec, spíš balení a vyklízení prostoru. Paralelní náladovka podpořená i skutečností, že Slunce sice v Panně, nicméně rovněž bez významných aspektů s výjimkou opozice k Neptunu v Rybách ... den je podivně prázdný, mámivý a neuchopitelný, snivý a opuštěný, se stopou nostalgie či smutku ...

Luna ve Vodnáři se v tomto aranžmá objevuje coby náhodná kolemjdoucí, bludná duše, místní blázen, co se dá do řeči s každým ... a zrovna narazila na zapomenutou Venuši. Pro Venuši to znamená povzbuzení, naději a náznak příležitosti vrátit se zpět do středu lidského společenství. Malinko se probere ze své letargie, na chvíli pocítíme závan její energie, snahu probudit v nás vřelost, lásku, krásu, pohodu a spojit se s ostatními. Pro Lunu ve Vodnáři je to však pouhé přechodné setkání, jakých zažívá denně spoustu a neznamenají nic než možnost ...
 
I Luna ve Vodnáři touží po společenství, ale zcela jiném než si představuje Venuše. Lví Venuše se vidí uprostřed radostného, třpytivého, bavícího se davu zalitého podvečerním slunečním svitem, hudbou a šampaňským, Luna ve Vodnáři doufá v širokou možnost kooperace nezávislých jedinců rozesetých po celém světě, kteří o sobě vědí a jsou propojeni a v kontaktu, ale nepotřebují se na sebe nijak úzce vázat.
 
A tak se potkají, projdou spolu kus cesty dnešním dnem a na konci pláže a na sklonku noci se jejich cesty nenápadně oddělí ... zatímco Luna ve své nezávislosti pokračuje k příštím setkáním a natrefí je prakticky okamžitě, Venuše znovu zůstane viset v mimoprostoru a zdá se, že jí ještě alespoň čtyři dny potrvá, než se jí podaří najít trvanlivější parťáky ...

P.S. Epizoda z deštěm rozmáčené pláže je jen jedním z příběhů. Na druhém konci našeho světa stále běží vysoce nabuzený proces obratu Merkuru do přímého směru. Nicméně, pokud oba příběhy něco spojuje, je to naprostá absence koordinované a k cíli směřující logiky. Pojďme jen být, protože jakákoliv snaha o racionální uchopení situace je předem odsouzena rozplynout se v mořskou pěnu ... a s Lunou ve Vodnáři situaci prostě sledovat, beze snahy vstupovat do děje, bez emočního ponoru a bez hodnocení ...