 Ještě o Venuši. Psala jsem o ní a jejích nesnázích s vymezením. Druhý den jsem ji vnímala zas, a jinak. A další den znovu. Potkávám ji u svých známých, kamarádek a klientek. Vidím ji všude. Silnou v pozici soucitné samaritánky, ale to je role, jež jí nepřísluší. Fascinující v uměleckém vyjádření, protože nic tak nerozpálí múzy jako krvácející srdce. Jenže já ji vnímám spíš očima psychologa. Vidím Venuši zmatenou, nepochopenou, rozervanou a plnou pochybností. Rozkývanou a velmi snadno manipulovatelnou, zneužívanou a nedoceněnou. Odevzdanou a snažící se zavděčit. Vidím Venuši, která touží vyhovět druhým, a přitom má neurčitý pocit, že její snaha jde daleko je za hranici toho, co by si pro sebe samu přála. Zároveň cítí, že tohle není její nejlepší období a ze smutku, z beznaděje, ze vzdoru nebo snad z nedostatku lepších nápadů kompenzuje své smíšené a neuchopitelné pocity útěky do snů, pitím či přejídáním, překotnými nákupy, hraničním chováním a rozmělňováním své lásky v drobných … a každá chvilka radosti je vykoupena zmatkem, slzami, každé potěšení pocitem viny a bolestí.
Vidím Venuši zmítající se v nejistotě, zda je vůbec hodna toho být milována. Venuši raději rezignující na jakékoliv vztahy ve strachu ze zklamání a z výsměchu. V obavách, že neobstojí a že to bude bolet. Venuši odevzdanou a ponořenou do sladkého, omamného snu, o němž tak trochu ví, že nikdy ničím víc než snem nebude. Venuši, která volí substituční řešení, únikové cesty a hledá náhradní vztahy, jež nemají šanci dojít naplnění a nalhává si do kapsy, že je to přece láska, že jo? Tak fajn, a já jsem spokojená, to mi stačí! Venuši neschopnou stanovit svoji cenu a říct to, co by Venuše měla umět nejlíp a naprosto bezpečně, totiž „Hele, zlato, miluju tě, opravdu moc, a jsem ochotna překousnout ledacos, nad spoustou věcí mávnu rukou, ale všecko má svý meze a tady už šlapeš po mých snech, takže buďto se prober a pojďme se domluvit anebo padej z mýho života! A nesnaž se mi namluvit, že když se mi nelíbí nastavení našeho vztahu, je to můj problém, můj blud a měla bych se léčit!“ Venuše může být romantická naivka, ráda se rozplývá v dojetí a věří v lásku na první pohled. Na někoho, speciálně na asketické saturnské typy, může působit jako povrchní rozmazlená fiflena, co se chce jen bavit a užívat si, touží se líbit a věří, že má právo být šťastná, a dá se to pochopit. Jenže přesně tohle je její role. Jak strohý, suchý, nudný a ubohý by byl náš život bez Venuše? Každopádně je však Venuše ženou s nohama na zemi (Býk) a s hlavou soustředěnou na dosažení svých plánů (Váhy). A tenhle kvadrát Neptunu jí prostě nesvědčí. Motá se v něm a zmítá jak stržena vodním vírem do hlubin. Zmítat se bude zjevně docela dlouho a my s ní. Venuše, toho času na 20°46‘‘ Blíženců, se totiž v kvadrátu k Neptunu (20°20‘‘ Ryb) zastavuje, zpomaluje, dobrzďuje a chystá se k obratu do retrogradity (13. května na 21°50‘‘ Blíženců). Což znamená, že si tímhle vším projde jednou, dvakrát a potřetí, protože teprve do třetice všeho dobrého. I když, první průchod už máme jakž takž za sebou. Zbývají dva. Ten zpáteční, kdy Venuše do kvadratury k Neptunu nacouvá, proběhne v týdnu kolem 21. května (a počítejme klidně celý týden, plus mínus čtyři dny na obě strany od přesného kontaktu, Neptun se rozpíjí difuzně a doširoka). Pak ji vlny vyplivnou na hladinu, vyhodí na břeh a následuje nadechnutí, nádech, výdech, uvolnění ze všech vazeb, zapojení mozku tam, kde jsme se dosud utápěli v emocích a touhách a racionální náhled na situaci. Následuje období od začátku června, kdy se Venuše stále pohybuje vzdušným, o logiku opřeným územím Blíženců, ale už bez téhle podivné intoxikace. A my se vracíme cestou, kudy jsme už jednou prošli a matně si vzpomínáme, co nás tak rozhodilo, udivilo, kde jsme čemu nerozuměli a co nemohli pochopit, kde jsme zbloudili a proč, čemu jsme věřili anebo naopak uvěřit nechtěli či nedokázali, a co teď, za přímého denního světla vypadá docela jinak, jasně a zřetelně. Projdeme si celou tuhle dobu krok za krokem v podrobné rekapitulaci a dobereme se jednoznačných odpovědí. Druhá věc, jestli se rozhodneme je přijmout takové, jaké jsou, nebo s nimi (v Blížencích) začneme kouzlit a žonglovat, aby lépe a snáz zapadly do našeho kontextu života. A aby tohle poznání nekladlo příliš velké nároky na nějaké transformace či co, přece jen se bavíme o Venuši a Blížencích. Naše vnímání vztahové reality bude v tomto období podepřeno silovou energií mužských planet, Slunce a Marsu (oba ovšem ve vodním živlu), naše sebevědomí se částečně zahojí a i v dlouhodobých partnerstvích najdeme ztracenou rovnováhu. Takže až se Venuše 25. června znovu obrátí do přímého směru, už budeme vědět, jak se věci mají. A budeme aspoň částečně připraveni na třetí a poslední průchod svůdnou zónou růžové mlhy, co se lepí na brýle až nevidíme na krok, klamavých iluzí o bezpodmínečné lásce, idealistických snů a mámení sirén, třpytivých odlesků zlata, o němž dobře víme, že je beztak kočičí. Takže si znovu nenaběhneme do řešení partnerských záležitostí a problémů každodenní reality, ale strávíme tenhle čas na romantické dovolené, kde jsou všechny kvadráty Venuše k Neptunu zcela na místě, a třeba to nakonec bude i u moře … Comments are closed.
|