domyslet dopad a možné konsekvence. Zvolit správná slova, vhodné fráze, uměřená přirovnání, rozhodně se vyvarovat silných výrazů a nedej Bože vulgarismů! To je tedy vážně výzva … nejde mi to (a nebude to lepší!), ale jistě cítíte, že se snažím a možná se do toho už trochu dostávám! Dokonce jsem se včera během konzultace přistihla, jak vyslovuji větu „podívala bych se teď na to srovnání, jestli dovolíte“ – jestli dovolíte?! Můj Merkur v Beranu se otřepal hrůzou a navzdory všem společenským zvyklostem mě pod stolem pořádně kopl do holeně, abych se probrala a začala být zase sama sebou.
Jindy bych si sedla k notebooku, položila ruce na klávesnici, rozsvítila si v hlavě a jedeme z kopce, z jedné vody načisto, jakýpak s tím saky paky. Prostě to odněkud valí, zdánlivě skrz a já jen píšu, nepřemýšlím, chyba nechyba, se pak uvidí, eventuálně to proženu opravou ve Wordu, to je tak maximu, co jsem ochotna pro bonton a pravidla pravopisu udělat. O pravidlech krasopisu od doby textových editorů nedbám. A možná právě proto je to teď jiné … to, co dnes teče, je totiž přesným opakem mého navyklého bytí. Váhy. Jsem ročník 1973. Ve Vahách mám Pluto (stejně jako vy všichni, kdo jste se narodili v letech 1972 – 1983) a Uran (1968 – 1965). Normálně bych se na to vykašlala jako na nepodstatnou drobnost, každý si jistě domyslí, že ty termíny jsou uvedeny zhruba, plus mínus nějaký měsíc, protože planety nepřestupují ze znamení do znamení k prvnímu lednu spolu s novoročním proslovem, ale protože jsme ve Vahách, je důležité uvést všechny okolnosti, aby naše následná úvaha byla relevantní. Tedy, může se stát, že jste se ve výše zmiňovaných ročnících narodili, přesto máte Pluto / Uran v Panně nebo ve Štíru. Viz efemeridy. Kam tím mířím? Chci říct, že tyhle ročníky, díky dvěma silným energetickým centrům, která obě působí poněkud rušivě, neřku-li destruktivně, mívají s principem Vah poněkud problém. A vice versa. Takže prosím, omluvte mou případnou předvídatelnou nevyváženost. Pokud jste shodou okolností Váhou narozenou právě v těchto rozmezích, nebo snad dokonce v průniku obou definovaných množin, vaše charakteristika coby čistokrevné Váhy je přinejmenším sporná … ale teď už vážně přepínám na svůj normální modus myšlení a vyjadřování, takhle bychom se nikam nedostali. Vlastně nechápu, jak to ty Váhy dělají! Anebo vlastně jo, chápu! Tohle je totiž přesně to podstatné! Váhy se nechtějí nikam dostat, dorazit do cíle, být tam první. Vlastně ani nic moc konkrétního a průlomového sdělit. Chtějí spíš pobýt a užít si příjemnou konverzaci. Mile si popovídat, aniž by kladli důraz na informační hodnotu rozhovoru, spíš na jeho průběh, takt, diplomacii. Na to, aby se obě strany cítily akceptovány a respektovány. Na to, aby nebyla vychýlena rovnováha, aby byla nalezena zlatá střední cesta, aby bylo dosaženo kompromisu, a při podpisu smlouvy nebo závěrečném podání rukou měly obě strany pocit malého vítězství. Je to samozřejmě vynikající a nezbytně nutná vlastnost všech vyjednavačů, mediátorů, asistentek (taky profesionálních manželek), tlumočníků a diplomatů. Je to schopnost vycházet s lidmi a hledat smírná a mírová řešení na úrovni mezilidských i mezinárodních vztahů. Bohužel, moje Pluto ve Vahách k tomu má poznámku: „Za jakou cenu? Povrchní faleš, společenská hra, nepravdivá přetvářka, předstírání, že jsem hezčí a uhlazenější, než ve skutečnosti jsem, a co si jako myslíš, že tím získáš?“ ... ale možná by bylo fér zeptat se, co tím získáme my všichni, protože Váhy jsou znamením párovým, společenským, a i když poháněny vlastními motivy a potřebami, dělají věci pro nás jako tým, jako skupinu a společnost, nejen pro sebe. Ale zpět k původní otázce. Co tím získají Váhy? Vlastně všechno! Tedy všechno to, po čem touží. Oblibu, popularitu, renomé nekonfliktnosti. Všichni přece mají rádi Váhy, jsou to tak milí lidé! I já, jakkoliv mi tahle hra leze na nervy, musím uznat, že jsou. Vždycky vás uvítají úsměvem a toho kritického pohledu, kterým vás sjedou a bleskurychle ohodnotí, si skoro ani nevšimnete. Nikdy nejdou do konfliktu, toho se bytostně děsí. A přitom si nemyslím, že by nevyhráli, jsou to rození stratégové a taktici, mozek na sto procent, dokázali by (promiňte, teď přijde zcela nevhodný výraz a hned si běžím vypláchnout pusu mýdlem) vydrbat s každým! Ale představa toho, že by se museli veřejně přít, postavit za své hodnoty a bojovat, je děsí. Pobyt v přední linii není nic pro Váhy, Vahám náleží místo velícího důstojníka, prvního pobočníka či šedé eminence. Děsí je křik a hluk a agrese kolem hádky. Děsí je to, že by narušili harmonii a narušili estetiku vyjednávání. Že by nedosáhli konsensu. Tím bohužel často narážejí na skutečnost, že vyjednávají a dohodnou se i s tím, s kým by nemuseli nebo neměli. Nedokáží rozlišit, kdy jdou přes hranici morálních hodnot, veřejná image je pro ně důležitější než zachování vlastní tváře, té pod maskou. Na druhé straně (a to je klíčový výraz pro příští měsíc!) právě tato schopnost vnáší do společnosti prvek pospolitosti, ochoty debatovat, diskutovat, nacházet společnou řeč a oboustranně výhodná řešení. Přiznávám, že mezi kamarádkami, těmi blízkými, žádné Váhy nemám. Ale mám maminku. Ta je archetypální Váhou a dovedete si představit, jak asi vypadá naše vzájemné soužití. Trvalá výzva, jedna pro druhou jsme zcela nepochopitelným živočišným druhem. Je zřejmé, že ji mám moc ráda, ona mě taky – jinak bychom se už dávno musely zabít! Konec konců, jakkoliv to bývá náročné, nakonec je to vždycky ona, koho požádám o radu ve věcech, jež vyžadují rozvahu. Tak, a teď si dám pauzu, dlouhou, a tu rovnováhu v sobě během měsíce se Sluncem ve vahách najdu. Protože zatím jsem k Vahám vážně nefér. Potřebuju odstup. Milé Váhy, krásné narozeniny! Ignorujte prosím tuto úvahu. Je pouze dokladem toho, že každý astrolog je člověk a absolutní objektivita není v lidských silách. Ve skutečnosti vím, že potřebujeme vaši diplomacii a schopnost urovnávat konflikty, do kterých si sami naběhneme. Potřebujeme vaši schopnost spolupráce, abychom neskončili jako banda egoistických individualistů. Potřebujeme vaši estetiku a vkus, aby se z našeho světa nestal dělnický lágr, anarchistická barikáda nebo růžový kýč. Potřebujeme vaši eleganci a grácii, abychom dokázali ocenit umění a obohatili svůj život o nový rozměr toho, čemu říkáme kultura. Potřebujeme vaši společenskou zběhlost, abychom si užili vzájemnosti a pospolitosti. Potřebujeme vaši touhu navazovat vztahy, abychom navždy netrčeli každý sám ve své budce se zahořklým srdcem. Potřebujeme vaši ochotu ke kompromisům, aby se na nás všichni ti, s nimiž jsme – rovněž díky vám – vstoupili v přátelství, partnerství či manželství – nevykašlali a nešli si raději po svých za nějakou příjemnou Váhou. Díky! Comments are closed.
|
Archiv textů
February 2023
|