 Z tvrdého, náročného, koncentrovaného Kozoroha přešla Luna dnes brzy ráno do Vodnáře. V noci se ještě stihla otřít o Pluto a pocitově nám připomenout, co v našem životě nejnaléhavěji volá po transformaci (28°20" Kozoroha). Nedělní ráno tak nabízí odlehčení ve formě odstupu a nadhledu nad tíží našich životních úkolů. Ty sice nemizí, ale možná, že dnes a zítra s postupem Luny hlouběji do znamení Vodnáře, zahlédneme jejich řešení z nové perspektivy. Ve Vodnáři je toho času shromážděna vydatná sestava planet. Po mírně oddechové neděli se Luna zítra k této skupince připojí, během pondělka kontaktuje jednoho každého z přítomných - Mars, Venuši, Saturn a Juno - a tím otevře dlouhodobou konstelaci nutné restrukturace našich životů:  Klíčovou, páteřní figurou této násobné konjunkce (1) je samozřejmě Saturn. Je to on, kdo ukazuje prstem na problém a definuje parametry jeho řešení. Ostatní planety v relativně rychlém sledu procházejí kolem a načítají Saturnem definované požadavky. Saturnský přístup spočívá v rozpoznání podstatného, rozhodném odložení zbytného a následné optimalizaci a strukturalizaci všeho, co po roztřídění zůstává ve hře. K tomu se přidávají obvyklé nároky: jasné vytýčení cíle, rozložení sil při jeho dosahování, a pak už jen vytrvalý výkon a trpělivost. A protože Saturn se začíná vztahovat dvojitým kvadrátem k oběma koncům osy lunárních uzlů, jde o zásadní okamžik celkového přenastavení našeho operačního systému. Týká se primárně majitelů osobních planet obsazených ve v rozmezí zhruba 21° – 25° fixních znamení (Býk, Lev, Štír, Vodnář), ale k dispozici bude samozřejmě i ostatním. Konstelace Saturnu zaklíněného proti ose lunárních uzlů s námi nějakou dobu setrvá, kulminovat bude kolem 20. dubna a pak odeznívá, stejně rozvážně, jako teď nabíhá.
Máme tedy zhruba měsíc na to podívat se, co v našem životě nefunguje, jak by mělo, co drhne a nepodává optimální výsledky, ačkoli by při správném seřízení mohlo, co nás vyčerpává, brzdí a zdržuje, místo aby nás podporovalo a stabilizovalo. Měsíc na to zamyslet se nad tím, proč setrváváme v nefunkčním režimu, zda je to skutečně nutné. Odpověď známe už teď: není! Zbývá tedy jen myšlenku přijmout, zpracovat své protiargumenty a strachy, nedefinovat potřebné dílčí kroky a implementovat je tak, aby nám kostra našeho života byla oporou a nikoli přítěží. Není to snadný proces, ale dobrá věc se nakonec vždycky podaří! Comments are closed.
|