i proto, že odležená ryba prostě smrdí, se probouzíme do neděle s novou chutí jít dál. Stačila by k tomu Luna v Beranu, ale tentokrát se navíc váže trigonem k Marsu ve Střelci.
To je odvaha posunout hranice možného a poznatelného, touha po dobrodružství a dobývání, chuť vyrazit ven a vpřed a do dálky. To je čisté nadšení, vášnivá potřeba konat, idealistické nasazení a vypjetí všech sil pro dosažení cíle. To je prožívaná nutnost pohnout situací, která se zdá už dlouhodobě stabilizovaná až stagnační, zabrzděná a pasivní. To je vnitřní pnutí na téma "udělám cokoliv, fakt cokoliv, nebojím se ničeho, zvládnu všechno, jen mě proboha pusťte, já vám dokážu, že to jde!" Mars ve Střelci se chvěje napětím a neklidem, kope kolem sebe v akutní potřebě vystřelit ze startovacího boxu, ale v cestě stojí Saturn. Jako skála, jako zeď, jako zákon. Blokace a stopka. Luna v Beranu si dnes tuhle dvojici dobře prohlédne a jakkoliv by chtěla nastartovat, porozumí situaci a najde si náhradní ventil energie, protože tudy to nepůjde. Dnes ještě jo. Ale co myslíte, jak dlouho můžete ukecávat Berana, aby seděl na židli a koukal z okna, jak tam krásně prší? Jak dlouho můžete hasit lesní požár s konvičkou na zalívání kytek? Luna v následujících dnech poodejde (ani se neptejte, kam: zítra konjunkce s Uranem, to je za dané situace vážně výsměch!), zatímco konjunkce Mars - Saturn se upevní a trvá, trvá nejméně deset dní. Cesty se odkládají, protože ještě stále nejsou dokončeny rozpracované projekty. Nová témata zůstanou stranou, ještě tu máme spoustu práce na těch starých. Další růst není možný, dosud nebyly splněny všechny úkoly předchozí vývojové fáze. Deset dní stupňující se frustrace? Tak snad ne stupňující, i když prvních pár dnů asi ano; pak se unavíme, odpadneme, zklidníme. Mars ve Střelci je při setkání se Saturnem netrpělivý, vznětlivý a vzpurný, rozhodně nepokývá hlavou jako že "Aha, ano, chápu, tak víte co? Já tu kousek bokem počkám a pak mě zavolejte". Bude kolem sebe kopat a bušit a zuřit, směrem ven či směrem dovnitř. Dá se čekat vlastně i pár úrazů, minimálně naražené palce na bosé noze, kterou do toho šutru vztekle kopneme. A potom se to vyčerpá. Na některé věci rezignujeme, některých se vzdáme, některým požadavkům porozumíme. Konec konců, nahlíženo z pozice Saturnu, jde o deset dní výchovného působení, kázeňských opatření, umravňujících omezení a chladného vysvětlování rozumných důvodů vzteklému děcku. Hm. Ježíš, to je nepříjemný článek! Přemýšlím, kudy z toho a kde je to světlo na konci tunelu. A napadá mě toto: Saturn se nedávno otočil do přímého směru a v textu na toto téma jsme opěvovali jeho stabilizační působení, díky Bohu za něj! Jenže role Saturnu je nevděčná a už je to tady! Stabilizace, řád a položení pevných základů vyžaduje čas. Co nám v jednu chvíli připadá jako spása pevné země pod nohama, může (a bude) se v další chvíli zdát jako zbytečná úzkost, opatrnost, buzerace, strnulost, omezování, byrokracie, ... Je to otázka definice pojmů. Zkusme se soustředit na tu konstruktivní stránku Saturnu. Není to snadné, ale aspoň to zkusme. Stejně nás to nepustí dál, než to dokážeme. A než prokážeme, že to dokážeme. Garantem zkoušky je Saturn: rozhodně mu netelefonujte, nepište zbytečně a osobní schůzky pouze po předchozím objednání. A hlavně si pamatujme, že Saturn chce vidět výsledky - žádné výmluvy ho neobměkčí, žádné omluvenky ho nezajímají. Tak, to máme tu blokaci vývoje: Mars + Saturn v kvadrátu k ose lunárních uzlů. Pokud chceme čas v detenčním zařízení využít smysluplně, soustřeďme se na místo, které má díky harmonickým vazbám k šipce kompasu potenciál nás z místa posunout, a tím je stále trvající diskusní kroužek kolem Lilith a Juno. Čili si prostě vezměte knížku, když venku lije jak z konce a žádný výlet se pochopitelně nekoná … Comments are closed.
|
RSS Feed