 Od čtyř vzhůru, vstávám v pět, Uran elektrizuje obě světla, Slunce i Lunu, a to nám na klidu nepřidá. Přidá nám to však na schopnosti probudit se z letargie, zatřást hlavou a uvidět věci jinak. A pokud nezatřeseme sami, zatřesou námi vnější okolnosti. Nový úhel pohledu se otevře náhodně, okamžitým vhledem v setině sekundy. A už je pryč, ale byl tu a zahlédli jsme čistou inspiraci, signál! Signál k osvobození z čehokoliv, co nás drží zpět, co nám neumožňuje jít dál. Dnešek je nervní, podrážděný, zmatečný, trhavý a dezorganizovaný. Den samostatný, nezávislý a individualistický. Kontaktní, ale ne ulpívavý. Informačně nabitý, ale nikoliv spolehlivý. Den, kdy bude všechno jinak. Vzhůru nohama, pokud jde o naše plány a uspořádání času – dočasně, zhruba do konce listopadu, s kolísající intenzitou efektu destabilizace, protože Uran sám o sobě, a taky proto, že do opozice s ním se postupně zapínají a vypínají planety různé energetické síly. Trvale, pokud se rozhodneme využít příležitosti a nechat osud, aby v nadcházející sezóně rozházel náš dokonale seřazený svět, jednotlivé dílky vyhodil do povětří, rozvířil a nechal spadnout zpět na zem. Tam si je pak přebereme a poskládáme si svůj život znovu, už jinak. Protože na počátku byl chaos – a na konci taky.
Tenhle proces nám může připadat znepokojivý, alarmující, děsivý a ohrožující naše jistoty. A taky jo, protože jistoty jsou nejčastěji tím, kvůli čemu setrváváme na místě, i když už nás to dávno nebaví. Anebo se na něj můžeme dívat jako na proces osvícení, probuzení, obrození a vytržení z dávno vyčpělých postojů, ze zaběhlých stereotypů, které bychom vlastně rádi změnili a inovovali, ale kdykoliv se o to pokusíme, zase nás to pomalu a nenápadně stáhne zpět do starých vyjetých kolejí. On to Uran nemá v Býku snadné, tolik setrvačnosti a rezistence. V Beranu mu to šlo jedna radost, Beran spolupracoval. Býk ne. A tak se pokouší znovu a znovu. Nezbývá mu, než jít cestou agresivního útoku na hmotné zajištění. Na nic jiného Býk neslyší. ČNB? Ahááá, vidíte, už zbystřil! A tak se Uran rozběhne a plnou parou to napere ramenem do zdi. Zeď stojí dál, trvá na svém místě. Nejdřív se jen zatřese, pak opadá, pukne a nakonec se zhroutí. Chce to výdrž. Tři a půl roku se už Uran pokouší, tři a půl roku mu ještě zbývají. Teď se zrovna rozhodl zabrat, rozbíhá se a skáče … … a tentokrát máme opravdu šanci skočit o kus dál, dost daleko na to, aby už na nás zaběhnutá rutina nedosáhla. Skočit tak daleko, až ztratíme půdu pod nohama, následuje sekunda volného pádu a okamžik čisté hrůzy, adrenalin žene srdce k infarktu, ale najednou už to není pád, mávneme rukama a je to let, let ke svobodě, dávka endorfinu, nabíráme vzduch do plic a šokování vlastní odvahou křičíme vzrušením a nadšením! Uááááááááá ….. Comments are closed.
|