 Střídání stráží. Spokojenost či nespokojenost? Život, jaký mě baví a těší nebo spíš ne? Venuše se podívala se na stav svých záležitostí, protočil se jí žaludek a raději z tenzní zóny vystoupila. Paměťovou stopu si však nese, to nejde z hlavy vymazat. Stejně tak Luna, ta ostatně jen proběhla a posloužila Venuši coby opora. Anebo jako reflektor, aby se Venuše neodvracela, jak je jejím zvykem, a podívala se přímo do nasvícené stoky. Uff, tak to bychom měli. Dobře nám z toho není, ale co s tím? Ani Luna, ani Venuše však nejsou exekutivními planetami. Zpracovat všechno to, co jsme včera nabrali, přichází Slunce. Právě vstupuje do toxického prostoru a k epicentru dorazí v pátek. Ne, nebude to příjemný den. Ostatně, není to příjemný týden. A to ještě zdaleka nejsme u turbulencí. Ty přijdu hned potom. Ono to dává smysl. Zkusme slovo turbulence nahradit jinými výrazy reprezentujícími procesy pod taktovkou Uranu. Třeba rozstřel, zvrat, průlom, exploze. A destrukce. K explozi (alespoň té mechanické) dojde "při překročení tlaku ... v uzavřené nádobě". K explozi v našich životech dojde za stejných podmínek, to je při překročení hranice naší tolerance k extrémně nepříznivých okolnostem. Což je ostatně odpovědí na věčnou otázku "Kolik si toho ještě necháme líbit? Copak se nikdo nevzepře?" Vzepře. Ale jedno po druhém. Latentní tlak trvá bezpochyby už víc než rok. A sem tam to bouchne. Jeden z těch výbuchů bude finální. Jestli už tento, to nevím. Ale zásadní bude určitě. Každý krok se počítá. Takže teď pošleme Slunce do kritického kvadrátu k Plutu, přiložíme po kotel a zahříváme natlakovanou směs. Tlak pomalu stoupá (do pátku), pak to necháme chvíli dusit a od čtvrtka příštího týdne hurá za Uranem! Poznámka: sirky s sebou!
Comments are closed.
|