 Photo by Marek Studzinski on Unsplash Prázdniny v polovině, léto ve svých transformačních procesech právě kulminuje. Kvadratura Lilith (22°48' Lva) k Uranu (22°44' Býka), kritická konstelace necenzurované upřímnosti a přímočarého vyjádření společenskou normou jindy kontrolovaných pocitů dosáhla vrcholu už včera. Odteď se vezeme na odeznívající vlně. Ta je stále ještě důrazná, nicméně postupně slábne. Dejme tomu dva, tři týdny a můžeme si vydechnout. Alespoň na této frontě. Co jsme potřebovali říci, bylo řečeno. Co jsme potřebovali udělat, bylo vykonáno. Šok? Lítost? Překvapení? Ano, mohou se objevit, to se zase časem srovná. Ne do původního stavu, to by ani nebylo žádoucí, ale srovná. Jde vlastně o klasické doprovodné projevy, ale při troše sebereflexe rychle pochopíme, že to opravdu jinak nešlo. Z nás samotných vypadlo jen co, co nás v hloubi duše už dlouho sžíralo a muselo ven. V roli příjemců jsme se dozvěděli, jak nás ve skutečnosti vidí ti druzí. Hra na pravdu je krutá, ale očistná. Druhá fronta, toho času otevřená na posledních stupních Kozoroha, Berana a Vah, právě vrcholí. Dynamika tohohle aspektu je však zcela jiná. Oproti ostré, třaskavé, výbušné, relativně rychlé a ve svých důsledcích okamžitě viditelné kvadratuře Lilith x Uran je vazba Pluta (28°55' R Kozoroha) k ose uzlů (29°01' R Berana/Vah) skrytá, nepozorovatelná, detekovatelná spíš vnitřním sonarem než standardní sadou pěti smyslů. Je rovněž mnohem pomalejší, hlubší, intenzivnější. Tísnivější. Instinktivně vnímaná jako hraniční, existenciální. Ve svém (dost možná zatím neprojeveném, ale očekávaném) dopadu daleko zásadnější, nezvratná. Dlouhodobě napjatá a intenzivně rezonující při každém kontaktu libovolné rychlé průchozí planety s vrcholy konstelace. Připomeňme si poslední tři takové momenty, na něž budeme záhy navazovat:
Následuje přímý kontakt Luny s Plutem v Kozorohu, zítra, tedy v úterý brzy ráno. Tím odloupneme další cibulovou slupku. A je cítit, že už jsme přímo v epicentru. Dvojitá kvadratura Pluto x osa uzlů, o níž se bavíme už takovou dobu, je právě na svém maximu. Aspekt vztažený k lunárním uzlům v jejich pravé pozici je přesný už od úterka (25.7.2023) minulého týdne. Tentýž aspekt uvažující střední hodnotu pozice lunárních uzlů, se kterou pracuji já, zaklapne ve čtvrtek 3.8.2023 odpoledne. Co to znamená? Procházíme rozhodným obdobím. Územím nejtemnějších stínů. Jsme nuceně konfrontováni se svými nejhlubšími strachy. Dotýkáme se samé podstaty života. To vše se záměrem zbavit se veškerého balastu, svléknout se z kůže přežitých a nefunkčních postojů a životních přístupů, projít sekvencí principiálních, osudových a nevratných změn a postoupit do nového evolučního stadia. Zní to tak snadno a hladce, když to člověk napíše v abstraktní rovině. V realitě je to nekonečně dlouhý, krutý, brutálně drsný, totálně vyčerpávající, bolestný proces plný hrůzy, hnusu, hnisu, zášti, nenávisti, zoufalství, úzkosti, strachu o život samotný. Proces nuceného odkládání dosud používaných masek, naučených póz. Proces devastace lidské důstojnosti a totální expozice vlastní zranitelnosti a slabosti. Proces sebeobrody. Žijeme jej všichni. Pro některé z nás, ty, jejichž nativních planet se Pluto a uzly v tuto chvíli nedotýkají, je to snazší. Ale jsme v tom společně. Na úrovni individuální i kolektivní, osobně i zprostředkovaně. Můžu osobní komentář? To byla řečnická otázka, samozřejmě. Tady je:
Vím, že o krizi letošního léta píšu pořád dokola, ale ono to prostě trvá. Tuhle zcela zásadní vývojovou linku nelze opominout. Jistě, mohla bych se soustředit na to, jak Luna ve Střelci včera vyrazila na výlet a že to byl vlastně krásnej den. Ano, vyrazila. Ano, byl. Jenže téhle naprosto zásadní energetické vlně člověk neuteče. Užili jsme si to se Sofinkou i s kamarádkami, ale spodní voda prosakovala na každém kroku. Do každého rozhovoru. Pár povrchních slov o čemsi nepodstatném, tralala, a už to zase valí naplno. V podstatě několikahodinové terapeutické sezení. Přesněji řečeno, chození. Vím, že nejsem přímým účastníkem plutonské transformace. Zatím. Ale načítám ji. Zejména ve chvíli, kdy začnu psát, cítím, jak proud výrazně zbarvené energie prochází skrze mě od hlavy k nohám, vysvětlit to nedokážu, jen se snažím dostatečně rychle kmitat prsty na klávesnici. Vzletem k tomu, že všemi deseti jsem nikdy psát neuměla, a včera si navíc uřízla kus ukazováčku na levé ruce, to v takhle silných chvílích poněkud drhne, ale co už. Krom toho, jakkoliv mě Pluto právě nedrtí, dotýká se svým transformačním vlivem dvou z mých nejbližších lidí. A doufám, že to nebude znít příliš cynicky, když řeknu, že právě na jejich příbězích si přesně ověřuju dynamiku celého procesu. A vím, že už tenhle blog se stává pro mnohé nečitelným. Tedy, slýchám to. "Dřív jsem tu Kláru měla docela ráda, ale poslední dobou je tak depresivní!" Chápu. A se vší objektivitou, jíž je moje Luna ve Vodnáři schopna, musím říct, že si nemyslím, že propadám do deprese. Konec konců, Pluto se mě přímo nedotýká, saturnské vyčerpání i neptunský marasmus mám krátce za sebou, jedině ten Uran, ale jistě jste si všimli, že právě ten je mým oblíbencem a vlastně si s ním dost notuju. I Lilith je kamarádka. Navíc mám toho času Jupiter nad Sluncem a Venuší. Ano, i já jsem si představovala tenhle ročník v daleko zářivějších barvách, ale vlastně díky Bohu za to, že se to takhle sešlo: Jupiter sice nezalívá můj život neúnosnými dávkami štěstí, ale právě díky jeho vlivu procházím touhle objektivně existující krizí relativně ve zdraví. Takže se opravdu domnívám, že veškerá moje "depresivita" pramení z pojmenovávání věcí tak, jak je vidím. Comments are closed.
|
Archiv textů
September 2023
|