 Když jsem se v noci probudila, nemohla usnout, vstala a šla vyřídit byrokracii kolem Astropsychologie, věděla jsem přesně, kolik bude, až se podívám na hodiny. Protože jsem to včera napsala. Sekla jsem se o pět minut, je 2:55. Zdravím všechny, kdo v tuto nekřesťanskou hodinu čumí do tmy, protože jim Saturn a osa uzlů vrtají v hlavě. Z postele mě vytáhlo téma povinnosti a nedokončených úkolů, které bude cítit ještě nad ránem. Pocit sevření, odtažení, izolace, emoční nedosycenosti. Subjektivní vztahové (naštěstí i objektivní teplotní) ochlazení. Nenálada v důsledku nepochopení, nepřijetí, ostrakizace, zklamání či selhání v roli pečující osoby. A bující syndrom viny z nesplnění očekávání, nedodržení pravidel, nedorozumění s autoritou. S touhle přecitlivělou Lunou v Raku možná jen domnělý, ale to nic neubírá na síle prožitku. Tentokrát vzpomeňme na Ijáčka.
Během dne se Luna postupně vyváže z opozice vůči Saturnu, aby navázala kontakt s Plutem. Situace, jakkoliv rozehraná, se vyhrotí. Citlivá témata, která tu opakovaně byla a odešla, za sebou pokaždé zanechala pachuť na jazyku. Tu jsme polkli a mysleli si, ok, tak jo, hlavně, že je to pryč. Jenže ono se to nastřádá, zhoustne a jednou za čas praskne. Třeba dnes. Emoce reprezentované Lunou se nátlakovou opozicí vůči Plutu stávají nesnesitelně intenzivními a nezvladatelnými. A tak jen čekáme na poslední kapku, abychom ze sebe dostali všechno, co máme na srdci a drželi jsme pod poklopem. To celé běží na domácí scéně, v rodině, v prostoru považovaném za bezpečný. Ve vztazích mezi nejbližšími, o nichž jsme se domnívali, že jsou jasné a čisté a vždy nám budou oporou. A tak jsme odmítali vidět a přiznat si, že tu něco smrdí. A ono už je to opravdu zralé k řešení. Anebo se naopak ukáže, že proces nalhávání běží v onom protilehlém prostoru kariéry, úspěchu, snahy dosáhnout uznání ovládaném Kozorohem a rodina je ve finále tím jediným záchytným bodem. Téma bezmoci a nátlaku, dominance a submise, kontroly a manipulace, téma žárlivosti, viny, ovládání, manévrování, intrik a všech skrytých spodních proudů. Je to jen Luna, pocitovka, jednu chvíli tu a hned zas pryč. Žijeme to jednou za měsíc, technicky vzato vlastně čtyřikrát. Jenže tentokrát nejde o osamocený výlev emoční tenze. Tohle je otvírací party pro nadcházející měsíc. Dnešek je tím slibovaným trailerem. Comments are closed.
|