Pluto se vrací do hry

Slunce ve Vahách v kvadrátu k Plutu v Kozorohu. Kontrola. Sledování. Tenze. Úzkost. Strach. Tlak. Přinucení. Moc. Bod zlomu. Záběr. Síla. Vůle. Nadlidský výkon. Podvědomí se hýbe, otevírají se průduchy. Instinktivní pocity, nepřiznané motivy, potlačené emoce, pečlivě střežené informace

zpod hladiny našeho já vyvěrají na povrch. Dojde k zásadnímu uvědomění a k jeho manifestaci v našem vědomém žití, k nevratnému rozhodnutí se pro jednu z cest. Dojde k němu pod tlakem, jehož intenzita významně závisí na aktuálním vztahu konstelace Slunce kvadrát Pluto k našim osobním planetám. Pluto není náladovka, kdy se ráno probudíme rozmrzelí, ale spraví to horký kafe. Tohle je konec jedné epochy, a zároveň začátek další. Existuje život po životě? Existuje život po porodu?
 
Vzhledem k tomu, že jsem sama mimořádně emočně intenzivní a sinusoida mého života má vyšší amplitudu než bývá běžné, všimla jsem si, že někoho mé výroky ve vyhrocených situacích děsí. To fakt není cílem. Berte to prosím tak, že používám uměleckou licenci v mezích normy. Potřebuju tomu prostě dodat šťávu, nemám ráda neslané nemastné příběhy. Na druhou stranu, informační linii držím a myslím, že nelžu. Jen to prostě kapku přitáhnu. Tak si to zas kapku uvolněte …
 
A za druhé, nechápejme to existenciálně: konec jedné epochy nastává každou chvíli. Konec konců všichni paralelně žijeme spoustu rovin, a pokud nám Pluto právě nestojí na Luně, na Slunci či v jiném klíčovém bodě, dotkne se tato energie jednoho z nich. Příště zas dalšího. To je gradace, to je vývoj, to je silový moment, kdy se náš život posune kupředu. Vidíme to v každém filmu: je to ta chvíle, kdy sedíme přišití do sedadla a v absolutním soustředění čekáme s fixovaným pohledem, zatajeným dechem a nehty zarytými do dlaní, protože víme, že se to blíží, že teď se to stane! Něco, ještě nevíme, co! Ale úžasné je už samo to očekávání, to napětí, ta substituční situace, která vytáhne všechen náš adrenalin na maximum, jakkoliv jde o fiktivní příběh na plátně! Samozřejmě, nejlíp je to vidět v thrillerech a detektivkách, které plutonsky apelují na naše nejzákladnější instinkty a pudy. Kdyby nebylo Pluta, žijeme všichni v seriálu Ulice.
 
Takže se dá říct, že jde vlastně o naprosto běžný jev. V této (či velmi podobné) konstelaci se s ním setkáváme každého čtvrt roku. Možná si vzpomenete, už jsme to tu dohledávali. Naposledy letos první týden v červenci. Předtím první týden v dubnu. Já si teda pamatuju přesně oba dva momenty, a vlastně i ty předchozí. Zkuste si vzpomenout!
 
Jsou to okamžiky, kdy dobrovolně nebo z donucení odhazujeme masky, díváme se do tváře pravdě. Díváme se do tváře sami sobě a už si nechceme a nedokážeme lhát. Ani ze strachu, ani v naději, že maska zakryje, co nemá být vidět a pomůže nám udržet image a status quo (ve Vahách zvláště zdůrazněno!). Uděláme zásadní životní rozhodnutí ... a možná i první krok, ale na to bude čas. Máme před sebou zhruba týden: týden prozření, odhalení, pochopení, přiznání, připuštění, přijetí, vyrovnání a nastavení nových situací, stavů a pravidel. Zní to jako hodně, hodně hutný čas. Všechno je to velice pomalé a velice intenzivní, těžko uchopitelné a přitom naprosto klíčové. Informace nepřicházejí krystalicky jasné a naservírované přímo, spíš se odtrhávají kdesi v temných, kalných hlubinách ode dna, postupně probublávají z našeho nitra a během cesty vzhůru do vědomí se očišťují, zbavují nánosů bahna, jejich obrysy se pro nás stávají zřetelnějšími a jejich poselství naléhavějším.
 
O Plutu jsme v poslední době slyšeli víc než dost. Po obratu do direktivity se Pluto dává znovu do pohybu a svým pomalým, důkladným krokem jde vpřed. A to je rozdíl mezi dneškem a celým následujícím týdnem ve srovnání s odkazovanými událostmi v červnu či dubnu. Tehdy jsme se dotkli téhož poněkud již zahnívajícího, bolavého místa, ale Pluto bylo v režimu destrukce, boření toho, co bychom sami nikdy, nikdy nerozbili. Jakkoliv nám to bylo malé, jakkoliv nás to omezovalo, dusilo, deptalo, ničilo a mučilo, příliš jsme na tom lpěli. Poslední rána z milosti. Teď se Pluto obrátilo. Je to planeta smrti (Děkujeme, už jsme si všimli!), ale i znovuzrození (Tramtadadáááááá, je to tady!)! Jsme svědky vzniku svého nového života! A postavíme ho doslova vlastníma rukama! A to je ta o Saturnu, tu zas zítra třeba …
 
Načasování: Celý týden energie sílí, zvedá se a stává se čím dál důraznější. Kulminuje v pátek, kdy je kvadrát Slunce k Plutu přesný. Pak pomalu polevuje. Ale skutečně pomalu, protože:
1) Pluto nedělá nic rychle a jeho vliv je trvalý, 2) jsme v režimu minimalistické, avšak mimořádně výkonné, silové a setrvačné energie Marsu v Kozorohu, který se navíc k Plutu pomaličku blíží, 3) víkend po páteční kulminaci vazby Slunce - Pluto bude ve znamení Luny v Kozorohu, čili ještě jedno krátké poslední připomenutí tématu, než začneme s rekonvalescencí.

---

Související články
Obrat Pluta - Pluto direktní v Kozorohu
Komunikace s Plutem - není nad to mile si popovídat
Dotyky Pluta - tranzity Pluta přes šedou kůru či krční tepnu