 Sofinka mě vytáhla z postele ještě za tmy. Teprve teď venku svítá a Slunce, čerstvě ve Štíru, vychází na ascendentu. A od včerejška je to jiné. Barvy jsou výraznější a kontrastní, vzduch voní podzimem a spadaným listím, vítr je bere ze závějí a žene před sebou ulicí … možná je to změnou města. Ostrava je jiná. Má duši mnohem tvrdší než Brno. Brno patří Býku, Ostrava údajně Beranu. Anebo Štíru? Za mě klidně. Drsná a přímá, nepřikrášlená, a ty doly tu rozhodně nejsou samy od sebe. S nástupem Štíra končí kompromisní období diplomatických vyjednávání ve Vahách. I když, nutno poznamenat, letošní Váhy nebyly zcela standardní, minimálně jejich druhá polovina už tuhle nastupující kovovou příchuť na jazyku měla, a to díky tenzním vazbám Slunce a Marsu k Plutu. A přestože kritické aspekty posledních dní se pozvolna rozpadají a slábnou, linka dalších dní není namalovaná křídou na chodníku, připomíná spíš krvavě zabarvený šrám vyrytý rezavým drátem na předloktí. Čas se krátí, zima na krku a vědomí zániku všech věcí, vědomí vlastní smrtelnosti už nelze přehlížet. A právě tohle uvědomění postupně rozpouští civilizační nátěr, odloupává a odhazuje pečlivě seskládané vrstvy společenského chování. Sestupujeme do podzemí, do podsvětí, do podvědomí, do temného labyrintu vypjatých emocí, kam smějí jen odvážní a silní, ti, kdo jsou připraveni k sebeobrození. Ke slovu se dostává základní motivace lidského jednání, pudy a instinkty. Na společenské tanečky nezbývá čas. Dál jdeme na ostří nože. Tempo se zrychluje a děj nabírá grády. Ano – ne, černá – bílá, pravda – lež. Neutralita neexistuje a navzdory řečem o hledání společného, všestranně uspokojivého řešení budeme svědky ještě výraznější polarizace procesů. Jsi s námi nebo proti nám?
Comments are closed.
|