 Fotografie Dad on bicycle. Winter in Copenhagen, Denmark od Kristoffer Trolle licencována pod CC BY 2.0 Dnes něco hezkého. Venuše se potkává s Jupiterem. To je mimořádně milá konstelace a nastává jen jednou do roka – až na výjimky retrogradity, samo sebou, ale ty letos nejsou v plánu. Uprostřed vší té vřavy může tahle vlídná, láskyplná, srdečná a nadějí zářící chvilka snadno zapadnout. Uniknout naší pozornosti pod nánosem vodnářského humbuku a překotně valících událostí. Taky jsem ji málem přehlídla. Ale je tu! A stojí za to se zastavit, soustředit pozornost, dobře si ji prohlídnout a zapamatovat. Nečekejme nutně klasiku v podobě kytic růží, tříchodových večeří či velkolepých večírků. I Venuše a Jupiter jsou toho času ve Vodnáři. Což naznačuje, že nepůjde o jedinou údernou událost, spíš o několik paralelních, možná ne tak monumentálních, avšak o nic méně hřejivých okamžiků čisté lásky. Anebo přátelství. Protože jakkoliv s sebou Jupiter i Venuše nesou nabídku materiální hojnosti, skutečné vodnářské štěstí spočívá v mezilidském kontaktu a spolupráci. Když se nad tím zamyslím, už včera jsem zažila tolik hezkého. Jsou to jen záblesky, kratičké momenty, ale je v nich štěstí, čistá nádhera a síla. Stačí, když vám vlastní dítě skočí se šibalským šklebem klem krku. S paní učitelkou ve školkové šatničce si družně splknete o holčičích záležitostech. I konzultace na vážné téma je prodchnuta radostným očekáváním. Paní pokladní přidá k vráceným drobným úsměv a mrknutí. Manžel vám nečekaně koupí dárek k narozeninám, které máte za tři měsíce. Na zasněženém svahu cizí plném sáňkařů cizí maminka sama od sebe vytáhne náhradní rukavice a nabídne vám je výměnou za ty vaše, už promáčené. A kolem dokola ta bílá krása, co tentokrát – po kolika letech? – drží a neroztává rovnou do hnědé rozbředlé kaše.
Jsem se z toho úplně dojala … no nic, to je jen úlet mého nativu, aktuální naddimenzovaný Vodnář to rychle srovná nějakou cynickou poznámkou. Ale nenechme si to vzít! Vypadá to jako střípky všední každodennosti, co se jen čirou náhodou zatřpytí v paprscích studeného zimního slunce, ale je to skutečné štěstí! A protože energie valí všemi směry, pojďme všechno, co dostáváme, poslat dál, ono se to vrátí … vodnářský princip sítě. Comments are closed.
|