 A znovu, v hlavní roli Lilith. Dnes velmi výrazně, zejména proto, že ostatní aspekty jsou poněkud oslabeny, buďto teprve nabíhají nebo už pomíjí. Když stáhnu orbis na polovinu, vyrýsuje se jasná kresba: Lilith, stále v Raku, v kvadrátu k Chironu v Beranu, současně ale také v dokonalých, podpůrných vazbách k ose lunárních uzlů. Nejde o nárazovou, náhle se vynořivší záležitost. Tohle je téma, jež v nás vzlíná od začátku září, setrvá ještě asi týden a právě teď dosahuje svého maxima. Bytostná potřeba projevit svoje sílící, instinktem probuzené, dosud kontrolované pocity, které už intenzivně probublávají a derou se k povrchu. Akutní nutnost vymezit prostor svému přesvědčení, svým talentům a touhám, svým ambicím, svému sebevyjádření, svému necenzurovanému já, které jsme dosud drželi na uzdě – z mnoha důvodů ... dosaďte si ty svoje. Co nám brání v naprosté, tím myslím naprosté autenticitě? Co nám brání říct nebo udělat to, co bychom ve skutečnosti dělali ze všeho nejraději, kdybychom dokázali odhodit všechny ohledy na city a potřeby druhých lidí, na momentální stav situace, v níž se nacházíme, na svou budoucnost, svou rodinu, své vztahy, své jistoty, své cokoliv, co nám dává pocit bezpečí?
Společným jmenovatelem všech těchto citových, racionálních, logických, morálních a dalších blokátorů je náš strach ze zranění a z bolesti. Z bolesti, kterou dobře známe, kterou jsme nejednou zažili a už ji zažít nechceme. Rozhodli jsme se tuhle zkušenost neopakovat. Na rozpálená kamna se nesahá. Jenže právě teď nás naše zkušenost, respektive z ní pramenící strach drží v šachu. A my se mu musíme postavit. Tedy – chceme-li se vysvobodit. Nejenže nám v tuto chvíli osud neklade do cesty žádné překážky, vysloveně nás vyzývá, abychom to zkusili … Tak pojďme opatrně. Zkusme si přiznat, pojmenovat a vyslovit to, co nás vevnitř sžírá. Bude to překvapivě snadné. Nikoli bezbolestné, ale skutečně osvobozující, posilující a nesmírně úlevné. A v momentě, kdy to uděláme, brána se otevírá a my nacházíme svou sebedůvěru, svou sílu, svou životní příležitost, svou cestu k naplnění osudu. Comments are closed.
|