 Za neustávajícího, uším neslyšného, avšak do morku kostí pronikajícího řevu obracejícího se Uranu, za neustálého popohánění konjunkce Merkur + Mars, která nás nenechá vydechnout, a i když si říkáme, že není nutný urvat všechno dnes, že máme právo si odpočinout, sotva si hodíme nohy na stůl, naše vlastní nervozita nás dožene a už zase klušeme … da každé pauzy napasuju ještě jednu další činnost navíc. Osm hodin? Konzultace až v devět? Super, to ještě stihnu skočit na nákup. Jo nebo ne? Chce se mi? A je to fakt tak nutný? Než si stihnu odpovědět, že to rozhodně vydrží, už běžím ze schodů, naskakuju do auta a vyrážím … s neurotickou dvojicí akčních agentů v patách. Telefon zvoní nepřetržitě, maily se vracejí obratem, chat naskakuje non stop a u nás doma navíc v jednom kuse někdo mluví! A do toho Luna v Kozorohu, posedlá zodpovědností a umíněně cílevědomá, přitápí pod kotlem. Poháníme sami sebe, jen místo pokřiku „hyjé, čehý a hot“ používáme zaklínadla typu „musíš, nesmíš, vydrž, protože zodpovědnost“. Blud vypěstovaný naší výkonem posedlou kulturou a výchovou se nám zažral pod kůži. Luna v Kozorohu se navíc dopoledne váže nepříjemným kvadrátem k Venuši ve Vahách, která touží po harmonickém plynutí, po míru v duši a jediný zvuk, který potřebuje slyšet, je tichá hudba sfér … toho se však za daných konstelací dočká stěží. Je to nespokojené, vyčerpávající, enervující a úmorné … a tak zkusme odstoupit z krysích závodů povinnostmi poháněné sebe buzerace, odmávnout to a třeba se jít projít … pokud to dokážeme ...
Comments are closed.
|