 Dnes ráno Luna ještě v Raku. Tedy záleží, v kolik vstáváte. Nějak jsem si to před spaním v hlavě špatně spočítala a byla přesvědčená, že se probudím až do Lva. Jenže protože poslední dobou nemůžu nad ránem vůbec spát, ještě jsem to vychytala. Nějak mi nedošlo, že planety v Kozorohu (Saturn, Pluto, Jupiter) se navzdory dojmu, že se zapikolovaly na furt a už nikdy nikam neodejdou, taky pohybují. Pomalu, ale přece. A v tuto chvíli se těžiště jejich seskupení – dovolím si o nich mluvit jako o spojitém spektru, nebudu rozlišovat jednotlivé pozice – rozpíná mezi 21°-27° Kozoroha. Plus nějaké to magnetické pole kolem. Takže, šestá ranní to jistí. Všechny ty tlaky, strachy, úzkosti a starosti si Luna na konci Raka ještě stihne vychutnat. Vzpomínáte na ten sedmidenní cyklus, co jsme se o něm kdysi bavili? Jakože než se parta na konci Kozoroha rozejde a prostor vyčistí, minimálně na lunární úrovni si jejich vzkaz poslechneme jednou týdne? Vždycky tak zkraje víkendu? Tak to je ono. Každopádně, dneska si přispěte, je sobota, a když vydržíte až do půl desáté, máte vyhráno – Lev je Lev a na nějaký stesky nedá, krom toho jakkoliv pozice Luny na začátku tohoto velkolepého znamení taky není čistá, zdaleka nejde o takový páky! Anyway, na druhém konci horoskopu zatím Slunce ve Štíru, podepřeno Juno, nabíhá do trigonu k Neptunu v Rybách. A já vám řeknu, co mě dostalo. Kamarádka mi v noci poslala video. Netušila jsem, co to bude, a pustila si ho jako první ranní záležitost. Ukážu vám ho, dívejte! Jasně, jde o moje fascinační téma, což samozřejmě Petra dobře ví, a dost možná, že vám to žíly rvát nebude, každopádně mně jo: sedím paralyzovaná a současně vnímám strhující vzdouvání životní síly, totálně vtažená do zobrazeného zážitku, třes a husí kůži nabíhající po celém těle, úsměv od ucha k uchu, byť v hraniční křeči, to jak jej slzy tryskající z očí stahují do pláče a nemůžu rozhodnout, jestli se směju nebo brečím, je v tom obojí a je to úplně fuk, protože podstatné je, že pod náporem obrovské emoční vlny dochází ke katarzi a k uvolnění všeho sevření, jímž za posledních pár dní (Merkur), pár týdnů (Mars) nebo pár měsíců (všechno) - záleží na tom, odkud to chceme číst – procházíme. Nějak si myslím, že to je ono! Tohle je ta nenápadná a přitom monumentální energie Neptunu v Rybách, která se nezdá, ale vztáhneme-li k ní ruce z hlubin Štíra, z hloubi duše zbité až na doraz, najednou můžeme mít pocit, že přichází boží milost ve své starozákonní mohutnosti s plnou vervou posledního soudu. Tohle je vysvobození ve chvíli, kdy ego už nemá odkud brát a bojovat, už nedokáže tlačit svou vůlí proti osudu a konečně, konečně pouští otěže v naprostém odevzdání … a tehdy nás Bůh, osud, prozřetelnost či jak tomu říkáte vy, zalije vlnou svého vedení, spláchne iluzi jednotlivosti a pohltí nás v celek jednoty a absolutního splynutí s naprostou jistotou příslibu budoucích začátků. Universum. Téma celého následujícího týdne, ode dneška na sedm dní. Genesis.
Comments are closed.
|