Co tě nezabije ...

Jen kratičce. Z nejhoršího jsme venku. Nebo uvnitř? Těžká a ode dna se deroucí násobná konstelace planet v Kozorohu a Štíru sice posiluje dnešní Lunou ve Štíru a očekávaným přestupem Merkuru do Kozoroha, ale ... ale ta nejsilnější dávka, totiž Slunce a Venuše na Plutu v Kozorohu, je za námi. Ne za horama, ne daleko v nedohlednu, ale už odchází ze dveří ... ještě cítíme ten tlak, tu zahuštěnou atmosféru, ale už víme, že se tím nějak prokoušeme a vyrovnáme s hlubokým a bolestným poznáním, kterého se nám dostalo.

A Luna ve Štíru, která jindy jak třetí, na křtiny nepozvaná a do hloubi duše uražená sudička, co si nedokáže pomoci a musí otevřít rány a nasypat do nich sůl, aby nás náhodou nenechala v blaženém domnění, že všechno je jen růžové a úžasné, nám tentokrát pomůže. Protože jejím úkolem není být primárně zlá, jen upozornit na ryzí pravdu. Jestliže přicházíme ze světa povrchních radostí a sebeobelhávajících iluzí v blažené nevědomosti a snažíme se tvářit, že všechno je v nejlepším pořádku, s chutí strhne naši masku. Ale pokud přicházíme z druhé strany, ještě se chvějící z konfrontace s pánem podsvětí, postará se o nás a zafunguje jako ošetřovatelka na jednotce intenzivní péče. Nechá nás odpočinout, vydýchat, přiloží obklady k našim zraněním. Setrváme v jejím prostoru dva dny, dnes a zítra. Středa je rekonvalescenční, čtvrtek rehabilitační. Zítra se Luna spojí s Jupiterem a Marsem rovněž ve Štíru, my se dobijeme energií a odvahou a posíleni znovu vykročíme na svou cestu. Zážitky nasbírané od pondělka do čtvrtka tohoto týdne myslím přesně vyjadřují prožitek obehrané fráze „co tě nezabije, to tě posílí“. Jasně, je to klišé, ale jak mi říkal můj táta, klišé se nestalo tím, čím je, bezdůvodně ...