Čas sbližování

Beran i Býk mají pocit, že vystačí sami se sebou. Se svou odvahou, se svým zajištěním. Blíženec je prvním vzdušným znamením zodiaku, znamením, které překročí hraniční čáru svého individuálního světa a setkává se s okolím. Poznává tety a strýce, sousedy i pocestné, pošťáka i výpravčího, děti i dospělé, místní i přespolní a seznamuje se nimi. Dává s nimi řeč.

Řeč je základním nástrojem Blíženců a jejich darem pro nás pro všechny. Řeč slouží k propojení, k předání prvotní informace, ke sdělení vlastních zážitků, ale zejména k získání nových poznatků o životě a o tom, jak různě se dá ten dosud poněkud monotematický svět žít. A tímhle přístupem se náš životní prostor exponenciálně rozšiřuje. A vytváří první informační síť, první kolektivní nervový systém. S vibrující lehkostí, s těkavou proměnlivostí přináší pestrou variabilitu a první jiskřičky inteligence a vtipu. Oživuje hmotu.
 
S přechodem Slunce z Býka do Blíženců se proměňuje naše prožívání času. Situace se uvolňují a odlehčují, vytahujeme kopyta z hlíny a netrpělivě nazouváme kecky. Co bylo jednou pro vždy dáno se relativizuje a otevírá novým možnostem vysvětlení i řešení. Úhel pohledu se rozšiřuje a umožňuje nám vidět realitu z různých stran – a pokaždé vypadá jinak. Děj se rozbíhá, komunikace proudí a my se postupně vyvazujeme ze své strnulosti.

Je tu čas nových setkání, letmých kontaktů, náhodných seznámení, mimoběžných doteků a rozvíjení společenského života. Už nechceme být ponořeni sami v sobě a uzavřeni ve svém těžkopádném uvažování (tedy, Merkur je stále ještě v Býku a bude ještě 18 dní, pak teprve nabere Blíženecká sezóna ten správný švih!), ale chytneme se každé příležitosti si popovídat, sdělit, poznat, něco nového se dozvědět, prodiskutovat, naučit, pochopit, zkombinovat a zase předat dál. Pohání nás zvídavost, vnitřní neklid a potřeba mentální aktivity. Najednou zatoužíme jen tak si poskočit, rozběhnout se, zhoupnout na houpačce, svézt se na koloběžce, zatancovat si, prostě radovat se čistě z pohybu samotného – a taky to uděláme, protože je to tak přirozené!

Přichází oživení, omlazení a osvěžení. Listí ve větru ševelí v korunách stromů, ptáci štěbetají o život, včely bzučí, motýli přelétají z květu na květ, drbna ze sousedního vchodu odchytává kolemjdoucí a domů se sotva zajde vyspat. A do toho vpadne čerstvý jarní déšť ...
 
Karel Čapek, Zahradníkům máj:
„Ale jednou zas na obzoru zahlučí bouřky, dýchne vítr nasycený vodou, a už je to tady: provazy deště crčí na dlažbu, země vydechne téměř hlasitě, voda šumí, bubnuje, pleská, drnčí do oken, ťuká tisíci prsty v okapech, běží stružkami a zvoní v kalužích, a člověk by chtěl křičet radostí, vystrčí hlavu z okna, aby si ochladil hlavu vláhou nebeskou, píská, povykuje a chtěl by se postavit bos do žlutých bystřin ženoucích se ulicemi. Požehnaný dešti, chladivá rozkoši vody! Vykoupej mou duši a obmej mé srdce, třpytná a studená roso. Byl jsem již zlý horkem, zlý a líný; byl jsem líný a těžký, tupý, hmotný a sobecký; vyschl jsem suchostí a dusil jsem se v sobě tíhou a nelibostí. Zvoňte, stříbrné pusinky, kterými žíznivá země přijímá úder krůpějí; huč, letící závoji vody, smývající vše.“