Zlatá hodina

Krátký retro vzkaz k Jupiteru v Panně. Retro proto, že Jupiter je v Panně už od poloviny loňského srpna a najednou si na něj vzpomeneme? Retro proto, že couvá už pár týdnů a najednou to budeme řešit? Jen postřeh ... všimla jsem si toho v poslední době opakovaně, zejména u lidí, co mají v Panně nastláno (i když vesměs to nebyly Panny sluneční).

O co jde? Průchod Jupiteru jakýmkoliv znamením: sluníčko, štěstí, pohoda, krása, nádhera, chrochtám si blahem a nemůže to být lepší. Přijela pouť, prší zlaté konfety, máme druhý vánoce a těch dárků! Tak jen houšť a houšť a větší kapky, ať to neustává! A pak najednou, na začátku ledna, se Jupiter zastavuje, obrací a míří zpátky do vsi. Pořád dobrý, to je supeeeeer, užijeme si Jupiteru třikrát! Jo! Víc kolotočů, větší kus dortu a ještě víc svíček na stromečku!

Jsme měsíc za obratem do retrogradity a některým citlivým planetám v Panně už začíná být trochu blbě od žaludku. Rády by slezly z řetízkáče. Ne, děkuji, pít už taky nebudu, radši se odpotácím domů a zalezu do stínu. Mluvíme o Panně, paní akorátní, té stačí zábavy uměřeně. Ale klid nenastává, hudba z tlampačů pořád vyhrává na plné pecky a ta všeprostupující vůně cukrové vaty už mi leze krkem ... I Jupiteru, jakkoliv přináší do našeho života to nejlepší, se můžeme nabažit. Přesněji řečeno přežrat, přesytit, pře-cokoliv, prostě mít ho už plný zuby. Je ho zkrátka všude plno a čeho je moc, toho je příliš. Přináší to, po čem jsme toužili a co jsme chtěli. Ale díky tomu, že se zdrží v jednom znamení o hodně delší dobu, než na jakou byl pozván a než bývá zvykem, jsme přehlceni. Rozjíždí projekty, přináší nabídky, otevírá možnosti, hrne na nás příležitosti, ukazuje co všechno bychom mohli. A tlačí nás do nich a říká "nebuď srab, ber to, riskni to, hrabej, tohle je příležitost, to zvládneš všecko a jedeme  ve velkým!" ... a Panna to nestíhá! Panna vyhledává postupná řešení, jedno po druhém, krok za krokem, seznam a odškrtávání, mikrosystém. A toho se drží! Věří, že právě systematičnost jí v tuto chvíli může pomoci udržet se na nohou a nenechat se povalit tou tlakovou vlnou přízně osudu. Tak jo, proč ne, každý potřebujeme oporu a zábradlí a nějaké svoje berličky. Pomůže to. Ale je to opravdové řešení?

Pozoruhodná věc, manifestace jupiterské velkorysosti: ačkoliv Jupiter skutečně do Panny přinesl neuvěřitelné nabídky, planety v tomto znamení si s nimi momentálně nevědí rady.
"Je to super šance, ale hele, já fakt nevím, jestli se mám vydat zrovna tudy."
"A nezdá se ti to podezřelý, že by mi někdo tohle všechno nabízel?"
"Ježíš, tohle je tak neskutečná situace, já tomu asi nevěřím a radši to nechci."
Prostě, všichni chceme vyhrát ve Sportce, ale běda jak se to někomu podaří!

Jupiter v přímém chodu došel skoro až k severnímu lunárnímu uzlu, pootevřel dveře k budoucnosti a ta byla famózní! Wow! No ty jo, to snad ani není možný! Ale byl to zatím jen náhled, vstup do dalšího levelu hry se ještě maličko odsunuje. Zatím tedy obrat a couvání, stále v Panně, v poněkud sevřeném a úzkoprsém znamení, které mistrovsky zvládá analýzu dat a z ní pramenící neuroticismus. Přemýšlíme, zvažujeme, propočítáváme, přerovnáváme si to v hlavě, poměřujeme s původním plánem (WTF?!) a nervujeme, nervujeme, nervujeme! A není to zbytečné? No tak dobře, je toho víc, než jsme čekali! A nejspíš to teče jinudy, než kudy jsme si nalajnovali. A co na tom? Pannu nechme v klidu vyzvracet, hodit si studenej obklad na čelo a uklidnit se - potřebuje to, protože Jupiter běží naplno pozpátku a pořád přidává plyn. Jediným řešením se zdá setrvat v ose: Panna leží proti Rybám a Ryby věci neřeší, nezkoumají, neanalyzují, prostě je přijímají. Ryby jsou napojeny na nit osudu a dokonale umí nacítit proud vesmírné energie. Nechávají se vést. Nesnaží se mít kontrolu. Nepokouší se věci řídit. Prostě plynou s proudem. Nechme vesmír, ať dělá, co umí. Protože on to umí a Jupiter nám to teď chce ukázat. Konec konců, Jupiter je spoluvládcem Ryb, Ryby to s ním koulí skvěle, tak se do nich ponořme a uvidíme, jak snadné to najednou je ... No jo, neřídíme to, ale nezdá se vám, že to běží daleko líp, než dokud jsme svírali volant v rukou? Tohle je samozřejmě záležitost odvahy a ochoty k experimentu ... ;)

A ještě k tomu smyslu! Nehledejme ho teď. Jupiter ho nese s sebou, ale dokud se neobrátí do přímého směru, jsme oslněni a pořádně nevidíme. Jedeme proti slunci, stínítka, tmavý brýle, kapky do očí, všechno marný ... je lepší zastavit, lehnout si do trávy a na chvíli si prostě užívat toho svitu. A až se maličko sešeří, až se Jupiter obrátí do direktivity (v květnu), uvidíme to všechno v celé kráse ... to je zlatá hodina ...

P.S. Protože jsme v tuhle chvíli ještě oběma světly ve Vodnáři, musela to být zlatá hodina ve městě. Ale Rybám i Pannám i všem ostatním posílám i zlatou hodinu jinde ...