Záblesk světla, zážeh motoru

Fotografie DSC00001 - Peggy's Cove Lighthouse od Dennis Jarvis licencována pod CC BY 2.0

Pátek poté, Luna v Beranu konečně vnáší do života trochu dynamiky. Jsou to zatím jen takové pokusy, pár usilovných temp při vynoření se nad hladinu a ostrý výkřik do tmy, než nás zase nabere příští vlna. Chceme běžet a motor už naskočil, jenže palubní počítač dosud nevyschl a navigace je úplně odepsaná, takže hurá vpřed, protože energii je potřeba vybít, ale dost možná zjistíme, že túrujeme naprázdno, točíme se v kruzích nebo podivně cukáme hop sem, hop tam. Ale přece jen je to probuzení, najednou cítíme, že můžeme a musíme něco udělat. Pro začátek se třeba nadechnout, rozhlídnout a pokusit se zorientovat, kam nás vlny odnesly a kde se nacházíme.

S Lunou v Beranu se obnovuje pud sebezáchovy a touha po životě, zážeh a potřeba akce, odhodlání napnout síly alespoň k jednorázovému výkonu. Do hry se vrací potřeba po sebevyjádření, sebeurčení a vymezení, jejíž realizace bohužel ještě pokulhává; a právě moment nenaplněného očekávání může vést k drobným výbuchům frustrace, ty ale na vodní hladině brzo ztichnou a vyšumí. Rozjezdová energie s ambicemi vyššími, než je v tuto chvíli možné zrealizovat. Už chceme, ale ještě to nejde. Jako když se malé dítě pokusí postavit a udělat krok, jenže spadne, přesto to nevzdá, na vratkých nohách se znovu zvedne a jde si čumák nabít podruhé, potřetí, počtvrté, znovu a znovu ... až se to jednoho dne podaří!
 
Luna je po celý den spojena harmonickou vazbou s Venuší ve Vodnáři, z pasivní letargie předchozích dní nás krom vnitřního pnutí vytáhne připojení do informační sítě a analytická úvaha nad tím, kde jsme se ocitli během těch několika vypnutých dní. A pomohou nám i přátelé, známí, lidi, s nimiž jsme v kontaktu. Tou pomocí myslím spíš pobídku, podporu, nápad, výzvu, informaci nebo i ironickou poznámku, počin v mentální rovině, nikoliv to, že nás někdo skutečně vláčí za vlasy z vody a v jakémkoliv smyslu slova zachraňuje. Prostě něco jako: „Hej, kámo, seš to ty? Ježíš, to je super, že se ozval, už mi připadalo, že jsem tu úplně sám a konečná! No paráda ... a hele, nemáš tušení, kde to jsme? Co podnikneme?“