Vzkříšení duše

Tak jo, dávku optimismu už jsme dostali a teď si k tomu přihodíme kontext. Slunce je v konjunkci se severním uzlem a pořád platí, že jedeme „bdělou pozornost ke směřování duše, uvědomění směru životního vývoje, probouzení ega, jeho revitalizaci, znovunalezení sebe sama a naplnění role integrátora osobnosti”. A teď ty souvislosti. Je toho dost, bude to chtít trochu trpělivosti a soustředěné pozornosti … a z volby slov je již každému jasné, kdo téhle konstelaci pro dnešek šéfuje!

Jestliže je Slunce v konjunkci se severním uzlem, znamená to automaticky, že je v opozici k uzlu jižnímu. Jižní uzel, toho času v Kozorohu, je sevřený v pevných čelistech retrográdního Saturnu. Jmenovat zbytek paralelních, nicméně pořád důležitých aspektů, by zřejmě bylo kontraproduktivní, takže je zmíníme, bude-li třeba. V tuto chvíli stačí, tohle je naše dnešní základní konstrukce.
 
Slunce v konjunkci se severním a v opozici s jižním lunárním uzlem přináší příslib toho, že se vědomě, aktivně a zodpovědně snažíme najít cestu své duše. Zaslechnout její tiché volání, její prosby, její přerývaný dech, možná i pláč. Vzkřísit její uvadající naději, propadající se do marnosti a apatie. Naplnit její sny, zjevně odsunuté, možná popřené, nejspíš zavalené nákladem každodenních úkolů. Že si najdeme čas se zastavit, na chvíli odložit stranou všechny takzvané povinnosti, nadechnout se a ponořit do nitra, abychom našli odpověď na to, kým vlastně tam vevnitř jsme. Co potřebujeme. Po čem toužíme. Bez čeho nemůžeme žít. Toto niterné poznání vyneseme na povrch, pošramocené položíme na zem a necháme na Slunci, aby se postaralo o zbytek. Slunce totiž umí zázraky, napumpuje nás energií, životem a vzkřísí i polomrtvou duši.
 
Takhle zásadní záležitost se samozřejmě neodehraje samovolně a přes noc. Vyžaduje úsilí. O to větší úsilí, že na jižním konci osy uzlů sedí retrográdní Saturn a ten si sakra umí obstarat pozornost. A možná by bylo dobré vzpomenout si na svá novoroční předsevzetí, tehdy se totiž Slunce se Saturnem potkalo osobně a zblízka, aby nastavili plán rozvoje pro tento rok. Je čas podívat se, jak si stojíme ...

Co po nás Saturn dnes chce? Napadá mě celá řada věcí. Ale v podstatě to, co vždycky. Abychom ukázali, že jsme už dostatečně zralí na to být vypuštěni z ochranné zóny do velkého světa. Že dokážeme následovat volání své duše, aniž bychom tím poškodili sebe nebo kohokoliv jiného. Že jsme natolik zodpovědní, že můžeme zůstat bez dozoru, protože si dokážeme nastavit vlastní řád a respektovat pravidla. Svá vlastní pravidla, a tohle je důležité! Na jižním uzlu Saturn říká, že bychom měli být tak dospělí, abychom dokázali korigovat své chování nikoliv pod pohrůžkou trestu, ale z vnitřního přesvědčení o správnosti svého jednání. Jižní uzel představuje minulost, Saturn ukončování v důsledku dokončení procesu: ne zákon, který ti stanovili rodiče, učitelé, šéfové. Tvůj vlastní zákon, v který věříš! Ten, který sice nastavuje mantinely, ale především je ti skutečnou oporou.
 
Dá se očekávat, že tváří v tvář Saturnu nám není dvakrát hej. Situace připomíná pohovor u komise, a i když jsme připraveni, jak nejlépe je to možné (protože nevěřím, že kdokoliv ráno vstane s myšlenkou „Cha, pěknej den, tak akorát na to, abych si posral život!“), přesto nám lepí. Život nám připraví situace, které se dají vyhodnotit jako náročné a obtížné. Američané tomu říkají „výzva“. Zřejmě nesdílím tolik nadšení pro běh přes překážky, proto si sama pro sebe většinou potichu mumlám: „Do prdele, to je zase den!“ Zkrátka, osud testuje, co vydržíme. Jestli se znovu zhroutíme, vztekneme, rozzuříme, rozbrečíme, utečeme, nebo to tentokrát ustojíme. Pocity nedostatečnosti, nepochopení, osamocení jsou běžné a přejdou. Malomyslnost, úzkost, strach jsou běžné a povolí. Strach z odmítnutí, nepřijetí, nezvládnutí zkoušky je běžný a už ani nestojí za řeč. Vyčerpání, únava, tralala … už ani nemám sílu to vypisovat, prostě saturnská klasika.
 
A aby toho nebylo málo, a protože synchronicita nikdy nezklame, celá tahle akce se odehrává se stacionárním Chironem. Ten se v Beranu právě zastavil a přidá se ke skupině retrográdních planet. O tom si ještě povíme, jindy. Takže to asi co? Takže to asi bolí. Nicméně, bolí to proto, abychom se uzdravili. Jak všichni víme, Chiron není fanouškem farmakologického tlumení bolesti, je zastáncem celostní léčby. V Beranu se navíc snaží najít naše bytostně individuální téma, naše nejautentičtější já … čímž se vracíme k refrénu dnešního text, a sice: „Slunce je v konjunkci se severním uzlem a proto platí, že jedeme „bdělou pozornost ke směřování duše, uvědomění směru životního vývoje, probouzení ega, jeho revitalizaci, znovunalezení sebe sama a naplnění role integrátora osobnosti”. A to je – navzdory všem průvodním jevům – skvělé!
 
P.S. A ještě jedna věc. S obsazením obou konců osy lunárních uzlů planetami, které nás staví do takto konfrontační situace, se znovu vrací do hry otázka, co můžeme udělat pro to, abychom bezpečně poznali směr, kterým se naše duše potřebuje ubírat. Abychom situaci zvládli snáz, nebojovali a nepodráželi sami sobě nohy neustálým vymýšlením vymyšleného, ale pouze prošli územím zkoušek. Odpovědí je Neptun. Rovněž retrográdní. Už jednou nás pustil po proudu a popřál nám šťastnou cestu s vědomím, že poplujeme bezpečně a přímo ke svému cíli. My jsme mu ale nedůvěřovali a usilovně se snažili vylepšit dokonalé. Plavali jsme a pádlovali, kontrolovali směr a vůbec se vrtali do všeho možného v domnění, že splývat přece nestačí … a teď tu trčíme s natlučeným čumákem. Naštěstí má Neptun dostatek času i svaté trpělivost. Tak jo, zpátky a ještě jednou… a abychom do toho tentokrát nekafrali, postaral se osud o preventivní opatření, a to je důvod, proč nám dočasně vypnul mozek.