Voda, voda, samá voda ...

Fotografie The Haunted Forest Blue Mountains NSW od  Tony Heyward licencována pod CC BY 2.0    

Slunce stále v Rybách, v manifestované rovině vědomí žádný výrazný posun, jsme unášeni proudem. Nejsem fanouškem trpného rodu, ale teď je na místě. Zdá se, jako by se dny jen vynořovaly a zase odplouvaly a nic zásadně nového nepřináší. Pokud vůbec nějaká aktivita probíhá, vrací nás k problémům, jež jsme už vyřešili. Anebo vzdali. Omíláme témata tisíckrát propláchnutá ve vlnách příboje. Čas jako by se zastavil … ale je to jen zdání a zdání klame, čas běží, jen je těžší jeho tempo vnímat, postřehnout změnu. I ta se odehrává. Minimálně na úrovni lunární, náladové energie. Ještě dnes jeden den s Lunou ve Štíru. Voda, voda, samá voda … a díky tomu vlastně klid. Souznění. Včera se Luna vzdáleně, avšak vstřícně pozdravila s Venuší, nenápadně a nepozorovaně, pod hladinou. Dnes v noci se toutéž vazbou vztahuje ke Slunci a spánek je hluboký až narkotický. S případným vyrušením pod vlivem kvadrátu Luny k planetám ve Vodnáři demonstrovaným konfliktem mezi aktuální závislostí a deklarovaným úsilím o odtržení se – podle potřeby aplikujte na události osobní i celospolečenské:

Uprostřed noci valivý zvuk, dupot, něco po mě leze a se zafuněním dopadne vedle mě do postele.
„Sofi, ty jdeš spát za náma?“
„Jo, nechci být sama. Ale nešahej na mě, už jsem velká, tak na mě nešahej!“
 
Během dopoledne se Luna ještě malátně dotkne Neptunu a jakoby ve snách nás povede podmořským světem. Zpomalí náš pohyb, tu a tam ohne vnímání takzvané reality. Přestože tahle chvíle neburcuje naši pozornost a nepumpuje adrenalin do krevního oběhu, je nanejvýš silná a prožitkově strhující. Nabízí nám příležitost k hloubkovému ponoru s doprovodem zkušeného instruktora, kdy v bezpečném prostoru a relativně nerušeni smíme anebo musíme sestoupit na samé dno své duše, potkat se se svými stíny a přátelsky je obejmout. Tam možná zjistíme, že není čeho se bát, že stín nepředstavuje cizorodé nebezpečí, že patří ke mně, že v jeho objetí pomalu roztávám, prosakujeme jeden do druhého a konečně cítím celistvost. Ta úleva, až k slzám …
 
Luna ve Štíru, fascinována a magneticky přitahována skrytou, tepající pravdou, instinktivně míří k jádru věci, avšak současně nevědomky spouští všechny obranné mechanismy, aby ji potenciálně nebezpečné poznání neohrozilo. Dnes se podruhé vydávám na onkologickou kliniku, stejně jako včera. Jako doprovod. I tak mimořádně intenzivní zážitek. Budu tu teď denně. Proto možná omezím texty v délce i frekvenci. Ale věřím, že najdu to podstatné. Kdykoliv jsem sem zavítala v uplynulých měsících, bylo to vydatné. Prošla jsem dlouhodobou paralýzou a vynořila se z ní. Teď překvapivě necítím strach ani lítost, cítím opravdovost. Surovou, ale důležitou.
 
A tahle Luna ve Štíru se v odpoledních hodinách připojí sextilem k Plutu a sestoupí ještě o kousek hlouběji. Nemusíme se bát, Pluto nás vede za ruku. Tak jako hlavního hrdinu pohádkových příběhů, které provází na jeho cestě za živou a mrtvou vodou, při níž skládá zkoušky odvahy a čistoty úmyslů.  V čekárně lineárního urychlovače se sedí tiše. S vědomím blízkosti těch druhých, konverzace ale neprobíhá. Hluboký hrdelní kašel, zvuk razantního proplachování brutálně zaneseného potrubí, pak někdo odtáhne respirátor a vyplivne dlouhý hlen do připraveného pytlíku. Co horšího můžeme v těchto dnech spatřit? Strach se tiše vynořil zpoza rohu, možná maskovaný za soucit nebo odpor, ale nenechme se mýlit, je to pořád náš strach. Nechce po nás nic víc než přiznání své existence. A je to tak prosté. Takhle to je, tohle je život.
 
P.S. A samozřejmě, Mars přešel do Blíženců, energie se odlehčila, mentální pohyb a komunikace, na níž naléhá Merkur ve Vodnáři, bude podpořena a skutečně se rozběhne, ale toho si všimneme výrazněji třeba až s pozdně večerním přestupem Luny do Střelce …