Venuše tak retro, až čočky praskají

Přestože pořád jedeme na vlně intuitivního prožívání s vypnutým mozkem, pokusím se napsat něco o retrográdní Venuši. A protože pořád jedeme na vlně intuitivního prožívání s vypnutým mozkem, nechám se při psaní vést a nebudu to tlačit silou ...  Včera jsem dostala vzkaz s dotazem, jak to teda s tou retro Venuší vypadá a jestli se máme bát, protože někde psali „nic nekupujte, s nikým se neseznamujte, žádné nové experimenty ohledně vzhledu a ať vás ani nenapadne pořizovat si zrovna teď ten nový gauč“. A taky, když je Venuše planetou vztahů a lásky a teď couvá, znamená to rozchod? Ne, takhle dramatické to nebude. Venuše není těžká váha, která svým pohybem vpřed nebo vzad točí kolem osudu.

Venuše má na starosti radostné a zábavné záležitosti našeho života: všechno to, co děláme pro radost a potěšení. Venuše rozhoduje o tom, co se nám líbí, co nás těší, co rádi děláme, s kým rádi trávíme čas ... moc o tom nepřemýšlí, prostě žije, co ji baví a rozhodně si neklade si otázky po smyslu existence, po společenském přínosu, po kariérním postupu ... prostě si užívá! Je to povrchní? Je, a je to tak v pořádku. V životě potřebujeme všechny vrstvy, nejen plutonské bahno ode dna, ale i šlehačku na dortu. A konec konců, když se zamyslíme nad tím, odkud pramení venušanské preference (máte raději čokoládu nebo chilli?), dostaneme se přece jen o něco hlouběji, a sice na úroveň hodnoty a sebehodnoty v našem životě. Pořád Venuše! A přesně tohle bude předmětem jejího zkoumání po dobu příštích šesti týdnů retrogradity. Venuše prostě potřebuje na chvíli pauzu v byjarých oslavách života, aby si ujasnila, co a koho má ráda a proč. A jestli to, co žije, stojí za to ...
 
Často se mi stává, že v autě strčím klíček do zapalování, rádio začne hrát a písnička trefí přesně konstelaci dne – aspoň mi to tak připadá a dost ráda si na tom ulítávám. A víte, co hráli dneska? I just called to say I love you ...
 
Tohle je typické! Venuše retro sotva dva dny a vsadím se, že už jste si minimálně jednou vzpomněli na někoho z dávných dob, ke komu jste měli hodně blízko a bylo to fajn. A ten někdo si vzpomněl na vás. Ne nutně tentýž někdo, pokud samozřejmě netrváte na striktní monogamii po dobu celého života. V každém případě, s retrográdní Venuší skoro určitě dojde ke kontaktu s člověkem, s nímž vás kdysi pojil přátelský či partnerský vztah. Neslibuju žádné návraty, to není ani reálné, ani žádoucí. Jen ... najednou, tak nějak samovolně, při tom hledání hodnot, si vybavíme, co nás k těm lidem přivedlo, co jsme na nich obdivovali, čeho si vážili ... a protože je ten správný čas, máme potřebu i příležitost jim to říci. Ostatně, jen si to představte. Zazvoní telefon, číslo nepoznáváte, hovor přijmete s lehkou ostražitostí a na druhém konci uslyšíte hlas z minulosti ... váhavý, protože vlastně nemá nic konkrétního na srdci, ale intenzivní tak, že se vám znovu rozbuší srdce ... volá jen proto, aby vám řekl, že si vzpomněl, a stálo mu za to zavolat a sdílet tuhle chvíli s vámi ... nepotěší vás to? Dar vašemu vnímání sebe sama. Miluju tyhle chvíle! Jejich smyslem je vyjasnit si cokoliv, co zůstalo nedořešeno, vzpomenout si, poslat si pozdrav, utvrdit přátelství, třeba se omluvit a odpustit, a ačkoliv se pravděpodobně zase rozejdeme, rozejít se v dobrém a s pocitem vzájemné náklonnosti.
 
Ale nevracíme se jen do minulosti. Žijeme dál, tady a teď. I dnes máme kolem sebe své blízké a retrográdní Venuše nás přibrzdí, zastaví a přiměje si všimnout všech aspektů našeho soužití s nimi. Je to přátelství? Je to láska? A žiju ji doopravdy nebo už jen ze setrvačnosti, z pohodlnosti, z konformity, ze zvyku? To všechno během retro fáze poznáme. Poznáme, co je a co není důležité. Na čem záleží a co je jen pozlátko. V čem je nám bytostně dobře a co děláme jen proto, že je to momentálně in. Co a koho máme rádi a proč. Někdy je důležité udělat si rekapitulaci toho nejcennějšího, co kolem sebe máme, čistě proto, že věci, jež nám jsou příjemné, ale nijak nevybočují z každodennosti, začneme časem vnímat jako samozřejmé. Jenže ony samozřejmé nejsou a je dobré si to spolu s Venuší občas připomenout. V tomhle smyslu může Venuše fungovat jako katalyzátor vztahů. Nikoliv nutně destruktivní. To, co je opravdové, bude upevněno. Co není ... není ...
 
Pak je tu samozřejmě téma Venuše a sociálního kontaktu. S retro Venuší bude těžké hrát společenské hry. Venuše je planetou harmonie a dobrých vztahů, často dobrých za každou cenu. Venuše odvozuje svou hodnotu od toho, jak ji vnímají druzí. Touží být oblíbená a populární, paní dokonalá. Utvrzuje ji to v přesvědčení, že žije správně. Aby dosáhla tohoto cíle, je ochotna ledacos skousnout, ledacos zapřít, nevidět, zamlčet, úsměvem zakrýt rozčarování, roztrpčení, nesouhlas. V retrográdní fázi (minimálně v Beranu) to ale nepůjde. I když se v rámci naučených „diplomatických“ vzorců chování budeme snažit sebevíc, pravda nakonec stejně vyhřezne. Buďme připraveni a místo uhýbacích a zastíracích manévrů věnujme energii přípravě cesty. Nebojme se konfrontace. Vede ji Venuše, jejím cílem není útok a agrese, ale porozumění, nalezení pravého středu, řešení vedoucí k oboustranné spokojenosti. A nemluvím teď o kompromisu ve smyslu „já kousek uhnu, ty kousek uhneš, oba budeme pokroucení a naštvaní, ale jsme civilizovaní lidé, a tak svou zahořklost spolkneme a dobrý“. Mluvím o skutečném čistém přátelství, které snese pravdu. Protože pokud ji nesnese, co je to za přátelství?
 
Venuše, krása a přitažlivost! Venuše chce být atraktivní, úžasná a fascinující. Miluje šaty a boty a kabelky a parfémy, miluje shopping, ale hádejte co? Nové šaty z nás nové já nevytáhnou, a můžete experimentovat a navlíknout na sebe cokoli od strohého minimalismu po rozevlátou romantiku. Můžete si říkat, že krásná budu, až zhubnu nebo přiberu, až mi narostou vlasy nebo až mi sundají rovnátka, až nebudu muset nosit brýle, prostě až něco. Retrográdní fáze je vynikajícím momentem pro to ujasnit si, kdo jsem, protože tam vevnitř se to zas tak moc nemění. A dostaneme šanci tuhle svou vnitřní energii přijmout, začít ji mít ráda a dovolit druhým, aby mě viděli takovou, jaká jsem. Tím se samozřejmě zbavujeme všech zbytečných nánosů módních stylů a doporučení, všech masek a pokusů o to, stát se někým jiným, někým z časopisu nebo přehlídkového mola, kdo je perfektní, zatímco já nejsem ... jak jako, že ne? Jasně, že jsem! A ano, je to zase znovu o sebehodnotě.
 
Tak jo ... rozvášnila jsem se natolik, že mi praskla moje maska intelektuálky, utrhla jsem si kus brýlí přímo na obličeji, a než si pořídím novou dokonalou image, budou mít všichni ti, s nimiž mám na tento týden domluvenou konzultaci, skvělou příležitost prohlídnout si, jak snadné je psát ta moudra o sundávání masky a jak brutálně budu trpět, až to budu sama muset žít! Haha! To mám za to!