V ústraní

Po novoluní zůstává Slunce poněkud plonkovní a bez vazeb, nedělí nás provází Luna. Ta je stále ještě v Raku, ale vyvazuje se z náročných vazeb včerejšího dne i noci. Nad ránem se váže k Venuši v Býku – obě dvě tyhle dámy dávají přednost klidu a ústraní, tichému bytí bez nutnosti akce, prostému spočinutí. Zůstáváme v soukromém prostoru domova, rodiny, svých nejbližších, vlastního nitra, minulých událostí, dávných zážitků a vzpomínek, ale po včerejším pnutí se postupně vynořuje to hezké. Zvlášť pokud se nám podařilo odloupnout kousek zakuklení onoho tabu.

Jako když rozlomíte čínskou sušenku – zvenku tak křehká, že se člověk bojí, aby mu nezůstal v prstech jen prach a dál už nic, a pak prask, vevnitř je překvapení! To, co se zdálo být bezvýchodným koncem se po rozlousknutí stává začátkem nového příběhu. Tam, kde ulička slepě a s marností končila u zdi, stačí opřít se a trochu zabrat ramenem a za zborcenou zídkou se cesta vine dál. Nádhera kontinuity života. Nikdy nic nekončí, to se nám jen tak zdá.
 
Nerada bych tím navodila dojem, že jsme pro letošek s otevíráním dveří do zakázaných komnat ve svém životě hotovi, to ještě ne, ale dnes si můžeme vydechnout. Emoce vyplouvají na povrch, city probublávají vrstvami sebekontroly a slzy jsou na dosah v kterémkoliv okamžiku. A jak víte, slzy nejsou projevem bolesti, jen průvodním znakem uvolnění dlouho zadržovaného citového přetlaku. Celý den je lehce stříknutý kapkou idealizace, nostalgie a snění.
 
Až navečer se Luna dostává do kvadrátu s Uranem a přinese zkratkovité impulsivní jednání, zběsilou hurá akci či nečekanou, dech vyrážející událost, aby nás po letargickém dni vytrhla z pasivního snění ... ale jak rychle vlna nastoupí, tak rychle opadne, něco s sebou spláchne a to, co ponechá, nám dává příležitost zhojit kousek zranění otevřeného v minulých dnech.