V Rybách

Photo by Skyler King on Unsplash    

Sedím v poloprázdném bytě a píšu, protože je tu zas ten přetlak. Nostalgie. Krasosmutnění. Odcházení. Pomíjivost. Všechno, co bylo a už není ... a bude jiné, úžasné, ale pro tuto chvíli je můj pohled rozpitý slzama a v mlze před očima běží vzpomínky. Jsme v Rybách. S Lunou. A kromě ní s Neptunem, jižním uzlem a Chironem a se všemi z nich se Luna během dneška a zítřka potká.

Skvadra neurčitosti a pocitového položení se do odcházejícího času, do nádhery a smutků a díky nim získané moudrosti. Sestava loučení se před začátkem nového cyklu. Plus ty vazby na Saturn, Jupiter a Slunce ve velké kvadratuře, chudinka Luna to dostává ze všech stran. Ryby nám tohle dělají pořád, odjakživa i dávno předtím, ale v poslední době se ten průchod konečnou fází fakt dost zahušťuje.

Slunce ještě nevyšlo, ale nad obzorem už se dělá takový ten zlatobílý opar nádherného letního dne. Po ulici jede trolejbus, přibržďuje u zastávky a ten zvuk zní stejně, jako když mi bylo osm ... zní jako altsaxofon. A taky klavír, ale to už není trolejbus, to asi táta vedle v pokoji píše aranže pro kapelu anebo se prostě jen zasnil s rukama na klaviatuře. Čekám, že každou chvíli zazvoní děda a vezmě mě s bráchou do lesa, navzdory tomu, že právě běží studio Kamarád a my chceme Mufaaaaaa! Je brzo ráno, a tak možná půjdeme s mámou prázdnou ulicí do města na trh, kde to voní jahodama a koprem, a cestou si budeme povídat, samy dvě. Anebo dostanu kýbl vody a úkol zalít dva balkóny muškátů, krásně kvetou a podivně smrdí, a budu z výšky nenápadně kropit sousedčina psa na ranní procházce.

OK, střih.

Sedím v poloprázdném bytě mezi bednama od banánů a hromadou věcí k rozdání. Moje knihovny, židle, psací stůl pomalu odchází s mými kamarády. Parkety vržou čím dál víc, každé zakašlání se rozstřelí od holých zdí, jak se zvuk rozléhá prostorem bez tlumivých prvků. Loučím se a je mi do breku. Páčím ze země své kořeny a úplně přitom vidím soustředěného zubaře, když se svaly napjatými a s vystouplou žílou na čele vytahuje osmičku vlevo dole. Je to strašná síla, totální, cítím jak mě to vtahuje do porodních cest a než se na druhém konci nadechnu, bude to transformmační zážitek par excellence! Ale promiňte, to bylo moje, to není společná energie dneška.

Střih.

Slunce už vyšlo a opar je pryč, obraz nabírá intenzitu barev a Luna předává slovo Merkuru, přepínám. Merkur se s tím nepáře. Sice ještě v Býku, ale v trigonu k Plutu a Jupiteru a hlavně k ose lunárních uzlů. Merkur se nezdržuje otíráním slz, nechápe tyhle podivné stesky a babrání se v historii. Je nastartovaný, plný optimismu, vizí, nadějí, možností a míří zcela jednoznačně a upřeně k cíli, který si stanovil. Má podporu všech zúčastněných velkých hráčů, je rozhodný a rozhodnutý, je expanzivní a přitom ukotvený, je na správné cestě a ví to. Díky Bohu! Aspoň rozum to tu musí řídit a vést kupředu, když se duše utápí kdesi v hluboké minulosti.

A takový to bude den. Mentálně všechno dokonale klape. Víme co, víme proč, víme jak a jdeme to rovnou udělat. Daří se. Emoce jsou rozjitřené, ale Merkurem nastavenému procesu realizace nepřekáží, jen si tak v druhém plánu pomaličku plavou svoje téma. Je to trošku schizofrenní, ale vlastně super, že dokážeme jet paralelně na obou vlnách ... vyčistit, co je potřeba, a zároveň už pracovat na své budoucnosti.