Už se tě bát nebudu!

Někdy mi připadá, že už ani není co nového napsat. Jasně, planety se hýbou a interagují, věci se dějí, ale díky cyklickému pohybu jsme se s každou ze situací už někdy potkali. Zívačka. A díky retrograditě planet se s toutéž situací potkáváme často v poměrně krátkém časovém úseku třikrát. Znáte to: Do třetice všeho dobrého (tu druhou půlku dodávají pesimisté), Popelka měla tři oříšky (dvoje šaty dobrý a teprve ty třetí, tramtadadááá, pokud někdo touží po svatbě, asi by řekl, že ty jediný jsou konečně to, kvůli čemu celá ta šaráda ... OK). Zkrátka, máme tu třetí přesný tranzit Pluta a Jupitera v jejich vzájemné vazbě kvadrátem!

Možná si znovu přečtěme, o čem tahle vazba je, cituji:
 
„Jupiter ve Vahách znovu nastupuje do kvadrátu k Plutu ... Poprvé jsme svou víru, své hodnoty, cíle, plány a naděje museli obhájit a protáhnout temnou uličkou odhodlání v listopadu 2016, podruhé na konci března 2017. Teď nás to čeká naposledy. Skutečný vrchol téhle konstelace přijde v srpnu (jsme tu!). Jeho cílem je zabrat a prokázat, že když něco chci, jsem ochotná za to zaplatit. Jsem ochotná hrábnout na dno svých sil a překonat překážky, i kdyby se zdály sebevětší a nepřekonatelné – protože trikem jakéhokoliv setkání s Plutem je nakonec vždycky to, že bojujeme sami proti sobě, proti svým nepřiznaným úzkostem, svému popírání určitých faktů a situací, proti svým obludám a démonům, nikoli proti tomu, co v danou chvíli běží v kině vnějšího světa.“
 
První vazba dvou planet nás zpravidla upozorní na problém, druhá ve zpětném chodu přichází tentýž problém rozebrat a rozvrtat, prostě odstranit, a teprve třetí vazba nás skutečně znovu postaví na nohy, nabídne novou cestu, nové řešení, otevře oči a posune nás vpřed ... takže, můžou se dít zajímavé věci.
 
Samozřejmě, že v případě Pluta a Jupitera nemluvíme o jediném diskrétním bodě na časové ose, spíš o kontinuu děje, ale zrovna dneska (jaká náhoda!) v okamžiku přesné vazby, se mezi ně zamíchá i Luna v Kozorohu, aby nás na probíhající hlubinný proces upozornila, vytáhla ho na světlo boží, přiměla nás věnovat mu pozornost a plně jej prožít.
 
Prožít, nikoliv vědomě zpracovat a pojmenovat. Katalyzátorem akce je Luna. Pohybujeme se v rovině emocí, nikoliv racionality. Tím dnešní prožitek nijak neshazuji, naopak! Intenzivní tělesný či duševní poryv je většinou mnohem pravdivější než většina logických konstrukcí mozku. Když potkáte někoho nového, ještě dřív, než začnete uvažovat, kdo to je, kým je, odkud přišel, s kým se zná, vám proběhne tělem první dojem – jednoduchý: jo nebo ne. A ten je pravdivý! Navzdory tomu, že nás následně mozek utluče argumenty a my sami sobě vysvětlíme, že i když se nám stáhl žaludek, musí to být kvalitní člověk, protože to říkali všichni mí známí! Takže, dnešní lunární informace jsou přesně tohoto druhu. Přicházejí skrz tělo, jsou silné a hluboké, týkají se zásadních životních témat a nesou poznání. Jen je potřeba vnímat, připustit si je, uvědomit, na chvilku se zastavit a zafixovat si ten pocit v paměti, abychom se k němu třeba později mohli vrátit ... až se pocit začne rozvíjet v souvislostech a zapojovat do mozaiky našeho života.
 
Samozřejmě, že když píšu tyhle texty, nechávám se inspirovat událostmi kolem sebe. Vím, jaké aspekty nastupují a co asi znamenají, teoreticky. Ale pokaždé jsem okouzlena, jak přesně a včas mi osud přihraje do cesty příběh, který dokonale ilustruje to, co právě hledám, po čem se rozhlížím. A ne jeden. Dva, tři, čtyři ... většinou v tom jedou moje kamarádky, já sama ... a ty příběhy jsou velmi různé, týkají se úplně jiných věcí, ale v principu mají stejný základ, jednotného jmenovatele. A pokud sednou do teoretického rámce konstelace, je to jasné. Jeden příběh většinou ční, je fakt mimořádný, ty ostatní jsou v podobném duchu, ale ne tak výrazné.

A zrovna včera mi kamarádka vyprávěla historku, u níž jsem nevěděla, zda se mám smát, otřásat hrůzou, rozhánět husí kůži nebo jí gratulovat. Protože to byl příběh, který se opakovaně vracel a pokaždé přinesl brutální scénář neřešitelného strachu a úzkosti doprovázený panickou atakou. Tentokrát se vrátil a vytáhl své možnosti na maximum, horší už to být nemohlo. A její reakce byla neuvěřitelná, průlomová a naprosto nová: místo hysterie a útěku se tentokrát svému nejhlubšímu strachu postavila a zlomila jej v sobě, doslova umlátila lopatou ... aby se už nikdy nemusela bát, aby se situace už nemusela vracet, aby mohla jít dál ... vyhrála nad sebou, zvítězila nad svým strachem.

Doufám, že to taky zvládneme, a k tomu nám všem dopomáhej třetí tranzit Jupitera k Plutu!