Utopický idealismus nebo strohý pragmatismus?

Pocitově jistě vnímáte, že jsme oproti ospalému, malátnému a zasněnému včerejšku s Lunou v Rybách někde úplně jinde. Osobně mi tenhle předěl mezi dvěma znameními přijde nejvýraznější z celého zodiaku. A je to logické, uzavíráme jeden cyklus a začínáme nový. Ryby a jejich pozvolné (ne)dokončování, Beran a jeho prudký, výbušný start.

Ona brilantní idea, která se včera rozsvítila jako žárovka na našem očním pozadí, nadopovala nás endorfiny, vyburcovala mozek k akci, ale ve "skutečném" světě pak proces její realizace zůstal tak nějak viset v prostoru, trochu vybledl, zatím se neukotvil a čeká. Nadšení pokleslo. Ano, jdete správně, ale ... Ještě není vše na svém místě. Ještě není úplně správný čas. Ještě, ještě, ještě ... to ty Ryby.

Čekání ale není nic pro Berana! Jenže Beran nehraje na nějaký "ještě", ten funguje v režimu "všechno hned teď, makej a vyhraj!" Nervózně poskakuje, kope do vrat a každou chvíli rozčíleně vybíhá před dům mrknout se, jestli už mu to nejede. Spousta nadupané energie, kterou je potřeba někudy vypustit, protože jinak to člověka roztrhne zevnitř. Proto tolik zbytečné aktivity. Skočím sem, vyřídím tohle, brnku tomu, tohle přesuneme. Protože hledáme ventil. Protože ten správný směr, ten kam chceme svou energii napřít, ještě není aktivován. Myslím, že zítra to půjde, zítra bude ten den. Se vší silou Berana se Luna spojí s Uranem, čímž probudí tutéž vazbu, která dala vzniknout našemu skvělému nápadu a která dnes, zdá se, nějak pochcípává. Prudce zatřese lahví, špunt vyletí a šampaňské začne stříkat.

Tohle všechno se děje v prvním plánu, na pozadí dlouhodobých procesů. Stále trvá kvadrát Jupiter - Saturn, hra na páku mezi silnými a výrazně protichůdnými tendencemi: Růst - zakrnění. Expanze - opatrnost. Možnosti - omezení. Výzva - jistota. Naděje - strach. Kuráž - zbabělost. Inovace - tradicionalismus. Víra - pragmatismus. Zvažujeme. Toužíme skočit, ale nemáme odvahu se pustit. Jupiter hledí vpřed, ví, že setrvávat na místě nemá cenu, že tady už nic nového nevznikne, že je třeba vykročit k obzoru a podívat se, co nového se nabízí. Otevřít oči, překročit svůj vlastní stín a vydat se do světa na zkušenou, protože "odvážnému štěstí přeje". Saturn se sice teoreticky už obrátil, ale ještě nerozběhl. Pořád tak trochu strká Jupiteru pod nohy ty berle. Brzdí nás zacykleným přemýšlením, obavami a strachy z toho, co když za obzorem zjistíme, že nakonec to bylo lepší tady? Sice nic moc, ale "lepší vrabec v hrsti než holub na střeše". No, to už záleží na založení každého z nás. Já osobně dávám přednost sloganu "kdo se bojí, sere v síni" ... a to navzdory tomu, že mi spolu se Saturnem taky často pěkně lepí. Každopádně, abych na Saturn pořád jen nenasazovala: jakmile se pochlapí a zkusí první samostatné kroky, nabídne nám silné a spolehlivé opěrné rámě, vydá se na cestu stejným směrem jako Jupiter a ještě rádi využijeme jeho zkušeností, smyslu pro stabilitu a schopnosti stavět realitu tak, aby odolala větru i dešti.