Uran, Saturn a Reflexivní astrologie

Fotografie Ornate old versus Repetitive new od Leon Van Kemenadelicencována pod CC BY 2.0  

Reflexivní astrologie a dokonalý popis kvadrátu Saturn versus Uran. Mnohem vyrovnanější než bych napsala já. Protože neumím být nestranná, já holt fandím Uranu a nemůžu si pomoct ... Každopádně, něco podobného jsem měla v plánu napsat taky, čistě proto, abychom se dokázali zorientovat v procesu neustálých změn a věděli, jak daleko na časové ose reformace právě stojíme. Kolik už jsme ušli a co je za námi, kolik ještě zbývá. Milníky, k nimž se vztahujeme, tu Martina vyznačila přesně: únor, červen a prosinec 2021. Jen bych možná ráda poznamenala, že speciálně časová pauza mezi únorem a červnem není tak úplně rozvolněním kvadrátu. Ten trvá po celou dobu, Saturn a Uran se nevzdálí z přesných pozic víc než o dva a půl stupně. Nazvala bych to snad fází sníženého napětí, které však v latentní formě trvá po celou dobu. Obě planety jsou však neustále ve střehu a dá se předpokládat, že i během této rozvolněné fáze dojde ke kulminaci popisované energie reformace a rekonstrukce struktur ve chvíli, kdy kvadraturu posílí sestava rychle se pohybujících planet v Býku, to je na konci dubna a v prvních májových dnech.

A pak jedna osobní poznámka. Moc se mi líbí odkaz na Markuse Jehleho a zmínka o svobodě a osobní zodpovědnosti. Souvisí s mnohokrát opakovanou proklamací, že Vodnář přináší revoluci a v první fázi tedy nutně destrukci a chaos. Ale ve Vodnáři vládne kromě Uranu i Saturn, a smysl pro obnovení systému je extrémně silný. Bude to však nový systém: moderní a ještě pružný, životaschopný a nastavený pro potřeby člověka. Navíc, krom tématu osobní zodpovědnosti nese Vodnář i téma spolupráce. Systém hierarchického uspořádání a centralizovaného řízení dosáhl hranic svých možností a bortí se. Nový systém, ten postavený právě na principu osobní zodpovědnosti a spolupráce, by měl mít strukturu partnerského propojení nezávislých, dobrovolně kooperujících jednotek.

Utopie? Možná, další z klíčových slov Vodnáře. Ale lze se o ni pokusit. Nebo spíš, je nutné se o ni pokusit! Že nemáme přesný plán? To ne, Uran žije bez přípravy a rovnou naostro. Prostě to riskneme a uvidíme. Protiargumenty zastánců stability a jistot jsou jasné: není to promyšlené, chybí záruky, to nevydrží. I to je pravda. Nevydrží. Někde kus odpadne, někde se to zbortí a někde dokonce budeme muset požádat Saturn o pomoc a podepřít to. Tím začíná proces stabilizace a upevňování, jímž každý nový systém zákonitě projde. Tím získá stálost, ale také ztuhne a stane se rigidním. A jednoho dne skončí jako ten předchozí: určený k demolici, protože už je tu nová vlna energie, nová generace, která touží po svěžím a svobodném uspořádání světa. A tak to chodí pořád dokola.

Dynamiku konfrontace Uranu se Saturnem lze popsat třeba jako tři unáhlené skoky vpřed, dva váhavé kroky vzad. Ve chvíli, kdy ustupujeme z dosažených pozic a couváme směrem k tradicí prověřeným hodnotám minulosti, nejspíš zaslechneme sborové "Vidíte? My jsme vám to říkali, měli jste nás poslechnout!" Nevadí. Saturnský kánon se také potřebuje vyjádřit. Ale v tuto chvíli nemá pravdu: ty dva kroky vzad neznamenají prohru. Protože 3-2=1, a tak navzdory všemu jsme pořád o krok dál, než jsme byli dřív. Tohle je cesta vpřed!
 
Důkaz? Uran je jako puberta a i tu máme všichni za sebou. Nesetrvali jsme v ní. Ztratili jsme spoustu ideálů, získali spoustu zkušeností. Jsme dospělí a s dospělostí přichází uvědomění, že saturnské principy mají své opodstatnění a cenu, bez nich nemůžeme existovat. Rovnováhu mezi starým a novým sami v sobě hledáme celý život; někdo snáz (harmonické vazby Saturn - Uran v nativu), někdo bojuje (tenzní aspekty Saturn - Uran). Ale přesto je důležité, že jsme tou fází odhodlání, rebelie, experimentu a odvážných proměn na pčátku dospělosti prošli. Kdyby ne, žijeme na chlup stejný život jako všechny předchozí generace našich předků a vývoj je mrtvé slovo. Kdyby ne, Země je dodnes placatá a Slunce obíhá kolem ní. Kdyby ne, můžeme objev Uranu považovat za epizodní příhodu a v klidu na něj zapomenout.


P.S. K fotografii. Jsem fanynkou výstavby moderních budov uprostřed historické zástavby a ráda s pobavením sleduju vášnivé diskuse o tom, jak se to nehodí, jak je ta moderní architektura pokleslá a dehonestuje odkaz minulosti. Vážně? Nebo je to jen staromilský nářek nad pomíjivostí času? Stačí se podívat na wiki odkaz Chrámu svatého Víta a seznam položek v sekci historie: rotunda, bazilika, katedrála, novogotická dostavba. A hle, národní klenot!