Timovi je to jedno ...

Kdo vůbec jsem? A co tu dělám? O co se tu snažím? A je to moje cesta? Moje poslání? Žiju to správně? Dělám to, proč jsem se sem narodila? A dělám to správně nebo jsem někde dávno sešla z cesty a teď už je pozdě se vrátit, takže si dláždím chodník alibismem? Někdy jsem plná lásky a někdy vnímám jen lhostejnost. Někdy jsem nabuzená nadšením a z toho propad do marnosti, malosti, ubohosti. Někdy planu přesvědčením a jindy mám pocit, že nejlíp by bylo vykašlat se na všechno. Chaos a zmatek. Nevyznám se v tom. Protože vím, že to i to jsem já. Nemůžu svou bolest svádět na své nejbližší a rozhazovat vinu plnými hrstmi v domnění, že na mě žádná nezbude a konečně se mi uleví. Nemůžu svůj vnitřní boj promítat na okolí, i když by to bylo tak jednoduché. Tak pohodlné. Tolik lidí kolem, tolik projekčních ploch. A stačí ukázat prstem: "To ty, ty můžeš za mou nespokojenost!" Jasně. Jenže to není pravda. Tak ráda bych byla celistvá, souvislá, jednolitá, uhlazená, milá a oblíbená. Oblíbená, to hlavně. Zadobře s tím i tím. Opravdu netoužím po výsměchu, po hejtech, po pohrdání a po plivancích do ksichtu! A řekněte, že vy ne! Teda, vy a Tim! Kecy! To je jen póza. Obranný mechanismus, kterým se chráníme před zraněním. Radši rovnou řeknu, že mi na ničem z těch takzvaných hodnot nezáleží, a kdybych pak o některou z nich přišla, můžu se za svoje prohlášení v klidu schovat a nikdo nic nepozná. A když tu hru budu hrát dobře, obelžu i sama sebe! Cha! No jo, ale zdá se, že teď už tomu neuvěřím. Budu holt muset vzít všechno, jak to je, a nějak se s tím srovnat.
 
Luna je ode dneška ve Vahách a během dopoledne navazuje opozici k Chironu v Beranu. Je to jen fragment, samozřejmě, nestrhává na sebe pozornost bombastickou akcí, ale pokud ho někde v sobě postřehnete …