Tik, tak, tik, tak ...

Středa. Obrat Jupitera rozbouřil hladinu, zvedl vlny, rozkýval loď a chrstl nám do obličeje sprchu vody. Mohutná energie nás probouzí z letargie. Tohle je záležitost množství a objemu, obsah dávky neřeší. Jestli se na nás valí nezvladatelné množství práce nebo zábavy, to záleží na tom, kde se kolos obrací v našem nativu (17°- 18° Kozoroha). Z dlouhodobého hlediska Jupiter znovu oživuje naše už poněkud povadlé vize a plány. Dodává nám šťávu a roztáčí kolotoč. Vzpomínáme, po čem toužíme a oč usilujeme, čeho chceme dosáhnout a kam směřujeme. Vidíme, co bychom chtěli a věříme, že to dokážeme. Ale ještě úplně přesně nevíme jak. Konkrétní plán a opěrné body (Saturn R) ani vnitřní síla vůle k uskutečnění záměru (Pluto R) zatím nejsou k dispozici. Pokud se domníváme, že je prostě vybušíme ze země, abychom mohli svou nově nalezenou vizi realizovat hned, přivodíme si tak akorát pocit marnosti a neschopnosti. Na všechno dojde, ale nespěchejme. Zatím se radujme, že na konci tunelu skutečně hoří světlo! Posun vpřed nastane, až budou splněny všechny požadované předpoklady. Zatím je však ještě stále šest planet v retrograditě (některé z nich navzájem v klinči), a nejsou to žádní hubkaři. Fakt si myslíme, že je přetlačíme?

Nepřetlačíme. Ale máme jinou možnost. Můžeme se konečně odpoutat od komplexních konceptů a prognóz světového vývoje, od touhy zbudovat a postavit svůj svět na nohy v bombastické podobě, kterou jsme si vysnili a k níž se upínáme, a místo toho se soustředit na to, co je tady a teď. Neřešit boží záměr s tímto vesmírem, ale prozatím vytřít za oknem a zamést si binec doma pod rohožkou. Slunko i Luna jsou v Panně, ideální čas. A překvapení? Přesně tahle činnost naši frustraci nejen zmírní, ale ukáže nám, kudy z pasti ven. Protože směřujeme k novoluní. To nastane zítra v poledne. Pravidelný měsíční restart – tentokrát ve znamení soustředěné pozornosti, precizní práce a pečlivých úkonů následujících jeden za druhým – odehraje v trigonu k Plutu a Saturnu v Kozorohu, současně v kvadrátu k ose lunárních uzlů. Zdá se to nepravděpodobné a sama jsem fakt zvědavá, moc si to neumím představit, ale tohle novoluní má skutečně průlomový potenciál. Kapka za kapkou. V Panně spíš písek a zrnko za zrnkem, jako v přesýpacích hodinách. Anebo prosté a uklidňující tikání hodinek, sekundová ručička se posunuje tak pomalu, až usínáme, ale je to vždycky jedna jediná sekunda, kdy se objeví řešení. A osud pohne kormidlem. Možná tak nenápadně, že si nevšimneme a až při zpětném pohledu nám to docvakne. TVL, už se to stalo?! Jak? Kdy? Proč jsem to nezaregistroval? No tak teď už je to jedno, navigace znovu přepočítává trasu a my jedeme po nově otevřené cestě…  
 
A jen tak pro jistotu, tohle je rozuzlení jedné kapitoly, nikoliv konec románu.