Teorie tygra jak vyšitá na tento víkend

Včera jsem konečně viděla film, na který jsem se dlouho chystala. Velice vtipný, rozhodně však ne veselý, každopádně doporučuju. OK, ale proč to píšu. Věci se nedějí náhodně, to ta synchronicita. A když se podívám na aktuální horoskop, velice silně vystupuje červená čára kvadrátu mezi Venuší v Panně a Marsem ve Střelci. Mezi Venuší, která se raduje z toho, že má útulný,

poklizený domeček, rovně zastřižené túje, večer umírněnou návštěvu, s níž si zahraje scrabble. A mezi Marsem, který vždycky toužil stát se kovbojem nebo aspoň s pocitem svobodného ducha brázdit řeku v obytném člunu a žít tam, kam jej loď a proud zanesou. Tak, teď jsem prozradila pointu, ale ono je tam toho spousta a určitě si najdete svoje.

Každopádně o tomhle je dnešní konstelace. Touha po dobrodružství versus navařeno, napečeno, uklizeno. Velké širokoúhé sny versus malá domů a po večeři televize. Volání dálek a nesnesitelná rozervanost ducha versus ještě vyprat a hotovo, no není tohle štěstíčko? Ufff, teď to zní hnusně vůči Panně! Tak dobře, dá se to nahlížet i z opačného konce ... někdo musí věnovat svůj čas a život každodenní rutině materiálního světa, někdo musí obstarat děti, sem tam pořídit nějaký jídlo a tak. Jen ... asi je to o extrémních polaritách, jako obvykle. Nefandím jednostranně romantickým úletům, rozhodně neobdivuju útěky z reality. Mám pochopení pro Elišku Balzerovou, když její paní "všechno-mám-pod-kontrolou" rupnou nervy a v totální frustraci dřepne na chodník a mlátí rukama do stehen. Ale stejně je mi většinu času lehce na zvracení, kudla se mi otvírá v kapse a držím se zuby nehty, aby nezařvala místo těch vykleštěných chlapů ...

Tak. Kvadrát Venuše Mars jaksi implicitně nabízí, že se tahle energie projeví v partnerství mezi mužem a ženou. Může být, ale nikde není psáno, že Venuše musí být žena a Mars muž, karty jsou v každém vztahu rozdány jinak. A hlavně, pokud máte pocit, že podobné téma se tento víkend aspoň na chviličku objevilo, neobviňujte nutně svůj protějšek. Nic se nám nestane, co si do života nepřitáhneme, co nemáme v sobě. Tenhle konflikt si nádherně dokážeme rozehrát i sami. Sami se ujařmujeme pocitem, že nejprve povinnosti, potom zábava; sami se buzerujeme, kontrolujeme, kritizujeme, opravujeme, hlídáme. Sami sobě následně zdrháme, abychom se o chvíli později s pocitem viny vraceli domů jak zpráskaní psi a frustrovaně si v hlavě přehrávali své sny, jež jsme neuskutečnili, možnosti, které jsme promeškali. Anebo uskutečnili a nepromeškali, a vina se nám lepí na hrudník, protože cítíme, že jsme zatím zanedbali svou povinnost, hodili ji na někoho jiného, nedostáli požadavkům, nebyli dost "správní". Hmmm. Co s tím? Moji milí, nepradím vám, nejsem Sally ... jsem jen komentátor a ta, která tenhle vnitřní boj vede celoživotně. Někdy se mi zdá, že už jsem na to přišla. A někdy zas ne ...