Teď!

To pozoruhodné v dnešním horoskopu? Slunce ve Lvu se váže trigonem k Uranu v Beranu. Jinak k nikomu. Zbytek planet se shlukuje v Panně, Juno s Lilith si stále řeší svoje téma ve Štíru, Saturn se obrátil ve Střelci a vydává se vpřed na cestu konstruktivity. Luna, která si poslední dva dny užila svoje v kontaktu s Marsem (rozpálíme to do ruda) i Saturnem (a hned

zas na sebe chrstneme kýbl ledové vody) přešla - myslím, že s úlevou - z expanzivního Střelce do pracovitého, avšak daleko klidnějšího a stabilnějšího Kozoroha. V něm se bude systematickou prací zotavovat ze včerejších emočních vrcholů i propadů, z vypětí zážitků vytočených na doraz do plusu i mínusu. V pondělí se pak připojí k Plutu a dotkne se samotné podstaty aktuálně žité situace, na okamžik se spojí se vydatnou hlubinnou energií, která dlouhodobě a zcela od základu mění náš život, abychom mohli plně procítit a pochopit její sílu a nutnost. Zítra.

Dnes. Slunce, nositel vědomí, pozornosti, rozhodnutí, záměrného směřování, katalyzátor nastavených situací, aktivní činitel a vykonavatel naší vůle. Uran, pulsující zdroj změn, vizionář, ikonoklast a šiřitel pokroku, generátor elektrických výbojů, náhlých nápadů a sekundových prozření. Tihle dva si podají ruce v nastupujícím trigonu, zcela mimo děj na hlavním jevišti. Jako na školním výletě: "Děti, držte se při sobě, ať se nikdo neztratí! Má každý svého kamaráda do dvojice? Jsme tu všichni?" Jasně, jsou tam všichni ... kromě Horáčka s Pažoutem, kteří si počkali na vhodnou příležitost a trhli se od skupiny. Aby si za rohem, nikým nepozorováni a nekontrolováni, dali prvního práska v životě. Třeba. A netvařte se pohoršeně, každej si to musí zkusit! Totéž dnes můžeme udělat i my. Něco rychlého, neuváženého, nepromyšleného, impulsivního, zkratkovitého, avšak inspirativního a průlomového. Něco, co nebylo v plánu, co nedává smysl, co nepodléhá kontrole, co se nemá, co se možná nehodí, k čemu se dloooooouho chystáme a pořád jaksi není ten vhodný čas. Možná se bojíme, možná se nám nechce, možná máme pocit, že nejsme dost připraveni, možná ... možná cokoliv, ale vždycky nějaká brzda. A stačí kratičký zkrat, je to venku a už to nejde vzít zpátky. Taky proč? Nakoplo nás to a my obloukem letíme o sto metrů dál, kam bychom se jinak hrabali další měsíc. A to celé, aniž by si toho kdokoliv všiml, bez vlivu na okolní situaci. Nemusí to nikdo vědět a můžeme překonat sami sebe. Skočit. Bez výčitek, bez vysvětlování, čistě proto, že se nám chce a cítíme, že teď! Výjimečná příležitost, využijme ji!