STOP! Dej přednost v jízdě!

Podmínka nutná. Anebo vědomé vybírání možností. Tohle se mi od včerejška skládá v hlavě a dnes znovu při pohledu do aktuální konstelace jako první vidím velký kříž. Samozřejmě dnešní úplněk, za pár minut, ten tomu dodává energii, dynamiku, emoce, a tedy prožívání všeho ve větších amplitudách. I když je to tentokrát víc v hlavě a v mentální rovině, než v citových hlubinách. 

Úplněk nám vlastně umožňuje věci nahlédnout z obou stran, přináší objektivní pohled, byť často mimoděk, a třeba si toho ani nevšimnete. Záleží na vnímavosti, na pozornosti k synchronicitě, na schopnosti reflexe. A jako vždycky nejvíc na tom, jestli se vás popisovaný děj dotýká osobně nebo ho sledujete jen coby abstraktní rovinu. Dnešní úplněk každopádně konfrontuje naše již uvědomělé a definované plány s dosud nevytříděným a zmatečným emočním obsahem. Což je super, protože za cenu neřízeného hrabání se v chaosu vlastní hlavy si v sobě uděláme o trochu víc pořádku, struktury, smyslu.

Protože úplněk nastává mezi Blíženci a Střelcem, otevírá situace, kdy dokážeme současně nahlédnout své dlouhodobé cíle i aktuální úkoly, porovnat své životní směřování s momentální situací, své sny a vize s akutní operativou. Prostě: "Tohle je moje cesta a směr, ale nemůžu se k tomu pořádně dostat, protože tady furt musím řešit nějaký drbačky! Vydal jsem se na pouť ke hvězdám, ale kruci fix, ještě jsem ani nevyjel z města, třikrát jsme se vraceli a k tomu všude samá objížďka!"

A to je prožívání. To nejuchopitelnější, to svrchní, to, co žijeme na první dobrou. Ale ráda bych se spíš dostala k té vnitřní mechanice, co celou situaci naléhavě svírá, vyhrocuje děje a nutí nás na ně reagovat. Řešit je a vyřešit. Velký kvadrát v pohyblivých znameních: Blíženci, Panna, Střelec a Ryby. Velký kvadrát většinou není oblíbenou a nadšeně vítanou konstelací. Je to ale divoké eso hitparády, má napětí a grády, a tím pádem potenciál posunout náš život o kus dopředu. Kvadratura v pohyblivých znameních nás nepřibije na kříž nehybnosti, nespustí radikální odbojové hnutí, ale nenápadně nás dostrká, kam je potřeba. Přinutí nás přizpůsobit se novým životním podmínkám. Konec konců, pohyblivým znamením se říká i přizpůsobivá.

Účastníky velkého kříže jsou v tuto chvíli Neptun na jižním uzlu v Rybách, Jupiter na severním uzlu v Panně, Saturn ve Střelci a Merkur v Blížencích. Nevím, odkud začít. Připomíná to scénku na křižovatce v americké rezidenční čtvrti, kde není označena hlavní a vedlejší silnice, ale ze všech čtyř směrů vás zarazí stopka. Přednost má, kdo přijel první. Pokud zabrzdí všichni řidiči současně, rozjede se nikam nevedoucí kolečko vzájemného kynutí: "Prosím, vy první!" Jak vidíte, nic tragického, ale cesta se tím kapku zasekne. A tohle teď žijeme i my.

Neptun v Rybách, na jižním lunárním uzlu, odchází. Od věcí a událostí už dožitých, překonaných, nepotřebných, vyhořelých, vyčpělých a vyčerpaných. Od životních etap, které pomalu ale jistě končí, protože jejich energie byla zužitkována a zbytek se rozplynul, není už, odkud brát, a vlastně není ani proč. Existují v našich životech situace, které žijeme na setrvačník. Protože jsme zvyklí něco dělat, někam chodit, s někým se vídat nebo žít, nad něčím se rozčilovat, něčemu sloužit, ... A přitom prvotní důvod toho, v čem takhle jedeme, se už dávno rozplynul. Je to pryč. A my to víme. Nebo cítíme. Nebo tušíme. Nebo něco, Prostě je to zřejmé, ale ne nutně ve vědomí. Ryby, jakkoliv jsou znamením opouštění a odcházení, opouštět a odcházet neumí. Neptun, jejich vládce, toho času ve svém domovském prostoru, jim v tom nepomůže. A tak čekáme ... až to někdo rozsekne, vyřeší, až se něco stane, až zahřmí, až ... Do dojíždějícího procesu už neinvestujeme žádnou energii kromě té, která byla vložena kdysi a pohání setrvačník. Bohužel, tahle energie nám chybí - odtéká na opačnou stranu, než kam bychom teď měli jít. Krom toho, člověk potřebuje uzavírat a ukončovat, je to jedna ze základních vývojových podmínek. Protože "bez konců prostě nejde začít od začátku" zpívá Kryštof.

Jupiter v Panně, na severním uzlu, mezitím v plné parádě nastupuje s novými životními úkoly, cíli, vizemi, plány a valí to dopředu, k horizontu, bez brzdy a zpětné kontroly. "Tak honem, pojďme, žádný zdržování, už se to vleče takovou dobu, jedeme, do toho, huráááá!" Jenže do čeho? Teda jako, do čeho přesně? Do čeho teď a do čeho potom a do čeho třeba nikdy? Jupiter má velké oči, bohužel v Panně se mu zrak poněkud tříští. Vidí toho moc, ale vidí jen fragmenty. Reaguje na každičký pohyb, ale těžko skládá celkový obraz. Tříští se v detailech a drobnostech a nedokáže se koncentrovat na jeden zásadní cíl. Prostě se rozmělňuje v drobných. Nechybí nám nadšení a naděje, ale plýtváme jimi na spoustu podružností. Tím nám, podobně jako na opačném konci v Rybách, uniká energie. A to nepotřebujeme. Nemluvíme totiž jen tak o Jupiteru v Panně, ten ať si to příště klidně užije a povozí se na pouti na každém kolotoči pět minut až do naprostého zblbnutí. Jenže Jupiter teď stojí na severním lunárním uzlu, na střelce kompasu, na ukazateli našeho příštího životního směřování. A to znamená, že se hraje o budoucnost. Jako doopravdy! Tady si nemůžeme dovolit přeskakovat z vlaku do vlaku, musíme se rozhodnout, vybrat si a vybrat si správně. O tom, co je správné, není pochybností. Rozhodnutí je samozřejmě ryze subjektivní, ale víme to, každý z nás to ví už od chvíle, kdy se Jupiter otočil do direktivity. Tam skončily pochybnosti. Diskuse a hádky se sebou samým o tom, kudy dál, které teď jedou v naší hlavě, jsou jen hry ega sloužící ke zmatení naivní duše. Na to neskočíme! My už totiž tu budoucnost žijeme, táhne nás to k ní, ten směr se nedá přehlídnout.

A abychom si byli úplně jisti, k tomu nám dopomůže Saturn. Učitel, co nás vezme klackem po hlavě, kdykoliv se v meditaci odchýlíme od zadaného koánu. Anebo nám podrazí nohy, kdykoliv se rozběhneme tam, kde nemáme co dělat. Saturn couvá ve Střelci, ve znamení Jupiterské expanze. Hm. Saturn, který brzdí Jupitera v rozletu a působí jako pruda, jako blok na cestě, jako osina v zadku, jako ten, kdo pokazí každou zábavu. Saturn, který Jupiteru říká: "Zpomal a zastav se. Stůj. Nic ti neuteče. Zamysli se. vyber si, co chceš. Ne, nemůžeš to mít všecko. Vyber si jednu cestu. Máš? Je to skutečně ona? Ta jediná? Ta nejdůležitější? Ta, po níž chceš jít příštích x let? A víš to jistě? Máš čas, nespěchej. Ještě to zvaž. Promysli si to. Ověř si to. Poraď se. Uvažuj v souvislostech. Zvaž důsledky. Mysli tři tahy dopředu. Jo? Tak jo! A pamatuj, je to tvoje rozhodnutí, poneseš za ně zodpovědnost!" Saturn nám v tuhle chvíli znemožňuje rozjet to na plný plyn a ti rozežranější z nás (Jupiterské typy) jsou z toho celí bez sebe. Ale Saturn nám prokazuje velkou laskavost. Přinutí nás zastavit se a ucpat konečně ten otvor do minulosti, kudy nám uniká síla. Přinutí nás přibrzdit, soustředit se a vybrat si jeden jediný cíl. A přinutí nás připravit se na cestu k němu, pořádně a důkladně, ať už to znamená jakkoliv dlouhé čekání, zdržení, smutek, samotu, pláč, nudu, restrukturaci. Protože bez přípravy nepostavíme nic, co by mělo být dlouhodobého trvání: ani dům, ani vztah, ani rodinu, ani firmu, ani cokoliv jiného. A Saturn ještě povolení ke stavbě nevydal, je stále retrográdní.

No a konečně, na čtvrté cestě ke křižovatce přibrzdil Merkur, ten jen kratičce. Znáte ho, nemá stání. Nezastavil samozřejmě o vlastní vůli, taky holt stopka. A ten v podstatě udělá jen to, že celou tuhle situaci pojmenuje a převede do slov. Do vědomí. K uvědomění. Stalo se. Děje se.