Srdcervoucí banalita

Merkur, účastník novoluní ve Štíru, reprezentuje nejen uvědomení, ale i komunikaci a verbální vyjádření. Vezměme v potaz absolutní emocionalitu Štíra: vroucí lávu bublající uvnitř, pečlivě střeženou neproniknutelnost a ledový klid zvenčí. Střežím svá tajemství, svá zranění, svá mystéria. Svůj svět. Vím všechno o vás a nedovolím, abyste vy viděli do mě.

Vědění je moc, a proto jej lze použít ke kontrole druhých. Taky zneužít, samozřejmě. Vážím svá slova a sdělení. Pečlivě je prohlížím, vybírám, zkoumám. Zkusmo skládám k sobě a hledám přesný vzorec pro vyjádření toho, co chci říct. Opatrně. Často je beru zpět a složím jinak, nic nesmí uniknout ven nepozorováno. Výroky druhých nepřijímám prvoplánově. Pečlivě je sleduji a čtu mezi řádky. Jestliže říká A, je třeba uvážit, co se za tímto A skrývá. Každé A má svůj stín, nemluvě o tom, že může být vědomě šifrovaným B nebo dokonce uniknuvší informací o pevně střeženém C.
 
Jsou témata, ta nejhlubší a nejzásadnější, často neuvědomělá, někdy bolavá, ale vždy emočně podebraná, o jejichž existenci tušíme, ale nemluvíme. Nedokážeme je pobrat. Neumíme je uchopit. Nevíme, jak je pojmout. Bojíme se jich. Nechceme s nimi vyjít ven. Cokoliv, co tam hluboko uvnitř tvoří tepající jádro naší osobnosti, by vytaženo na povrch vyznělo jako trapná fráze či banalita. Tohle se prostě neříká. To nepochopíte. To je trapný. To nemá cenu. Není jak, není proč. Howgh!
 
Ale někdy ... třeba teď ... je ten čas. Možná to půjde samo, možná tomu budeme muset pomoct. Slova jsou jen ubohými shluky hlásek a může se zdát, že degradují náš komplexní vnitřní svět, pokud se jej jejich pomocí pokusíme zprostředkovat druhým. Ale je to neopomenutelná možnost a má obrovkou sílu. A láva už se dere ven. Za současné konstelace se naše potřeba podat zprávu o vnitřním světě aktivuje natolik silně, že by to možná stálo za zkoušku ...