Spratek

Merkur, ano ten, co o něm pořád a do omrzení píšu, se ve svém téměř již stacionárním stuporu dostává dnes do kvadratury s Marsem. Na FB Astropsychologie se – čistě náhodou – objevil komentář od člověka, co je tu dnes poprvé a evidentně jen proto, že potřeboval někam plivnout svůj hnus. Mám tisíc chutí mu jednu vrazit, verbálně, protože samozřejmě i já podléhám téhle kritické kombinaci Merkuru s Marsem, a taky proto, že je to mou přirozeností, ale trénuju a učím se ji nasměrovat jinam.

Mimochodem, právě včera přesně na toho téma film Borg vs McEnroe – viděli jste? O tom, že vnitřní vztek s námi může mlátit o zeď anebo se ho naučíme využít. Ne polknout a potlačit, přesměrovat … ta synchronicita!
 
Každopádně chci říct, že o hejterech a plivancích, jakož i o potřebě to někomu nandat, vybuchnout a vykřičet, co mi leží v žaludku, to dneska bude. A taky o netrpělivosti, podrážděnosti a pohotovosti ke konfliktu, o hádkách a prudkých argumentacích, o ukvapených krocích a zbrklém jednání, o nehodách a drobných úrazech a o mnoha dalších věcech podobného charakteru … Napůl chcíplý Merkur je doslova švihnutím důtek popohnán k akci, k výkonu, pouze jednorázově, protože už opravdu nemůže, ale přesto. Jako když už jsme fakt totálně na dně s energií a potřebujeme se vyspat, ale místo toho si do hlavy nalijeme dvě dávky Red Bullu v domnění, že nám dá křídla. Nedá. Dá nám tak akorát dávku klamného přesvědčení, že jsme – v mentální rovině – znovu na vrcholu, plni sil a připraveni vyrazit. A pak nám podrazí nohy.
 
Rada? Využijme náhlého návalu energie k vyřízení akutních záležitostí. Ale nic víc. Netlačme na pilu. Tohle není reset, tohle je falešný poplach! A pokud to v nás vře a cosi nás rve na kusy, najděme si náhradní ventil. V práci jsme pro tyto případy mívali v odpočinkové zóně boxovací pytel, doma mám bokem odložené nádobí určené k roztřískání. Případně tenisky a sprintem vpřed, dokud nepadneme…