Sluneční úlet

Možná bychom se mohli krátce podívat, jak se daří Slunci na jeho osamocené vycházce. Minulo právě šestý stupeň Vodnáře a míří pořád vpřed. Je to trochu úlet, tyhle Vodnářské tripy. Cvakne vám v hlavě, seberete se a najednou jdete, bez plánu, bez cíle, ale rovně a pevně. Nevíte kam, ale to je jedno. Nevíte proč, ani na tom nezáleží. Jedno je jisté: na místě už zůstat nemůžete. Proč ne? A proč jo? Prostě už není důvod. Těžko se to vysvětluje, ale kdo to zažil, pochopí.

Neaspektovaná planeta se chová velmi specificky. Vodnář taky. Ale to teď nechci míchat dohromady. Jde o to, že každá planeta má svou energii a tu sdílí s ostatními prostřednictvím aspektů, jakýchsi pomyslných vazeb. Jako když se s někým držíte za ruku, hulákáte na něj přes ulici nebo si třeba jen píšete maily. Můžete hulákat, ať se staví na kafe nebo ať už jde do p****e, na tom nesejde, podstatná je ta informační výměna. Obratem pak dostáváte odpověď příslušného charakteru.
 
Ten proces má několik rovin. Pomocí aspektů, prostřednictvím komunikace, libovolnou formou energetické výměny světu sdělujeme, co máme na srdci či na jazyku. Svět tuto informaci určitým způsobem zachytí a zareaguje. Uvážíme-li efekt motýlích křídel, energie, kterou jsme vyslali, rozvibruje další účastníky děje a šíří se dál a dál, rezonuje, interaguje, odráží se zpět a znovu se v pozměněné podobě vrací k nám. Stručně řečeno, jsme ve hře! Dáváme, dostáváme, počítá se námi.
 
A teď si představme, že žádné vazby nemáme. Nikde nikdo, odtrhli jsme se od skupiny a dobrovolně (pokud se automatismu dá takhle říkat) se vydali kamsi pryč. Do prostoru. Vodnářské Slunce se nevydá bloumat do lesa ani meditovat do hor, nevydá se relaxovat k moři ani navštívit babičku, vyrazí kolmo vzhůru rovnou do atmosféry a letí skrz všechny její vrstvy (moc pěkný obrázek, mrkněte se).
 
Jestliže jsem tuhle napsala, že s odtržením Slunce vypínáme mozek, neznamená to vypnutí absolutní. Spíš přerušení komunikace. Atmosférické bouře narušují čistý kontakt mezi Sluncem a skupinkou pozůstalých tady dole na Zemi. Ale čisté vědomí žije dál. Jen nemá momentálně žádné spojení s mateřskou základnou. Může mít ale kontakt s vámi, ano, s vámi konkrétně, máte-li v prostoru první třetiny Vodnáře nějaké osobní (!) planety anebo se k tomuto prostoru osobními planetami vztahujete upřenou pozorností!
 
V tom případě můžete zaznamenat, co se děje na palubě Vodnářského raketoplánu v době, kdy není řízen a navigován ze Země, je zcela bez kontroly a nemusí reportovat o svém stavu. Odehrávají se tu podivuhodné věci daleko za hranicí pozemského vnímání. Průlomové technologické experimenty, informační výboje pronikající do centrálního řídícího systému, stroboskopické vhledy do vesmírné databanky, rekalibrace referenčního rámce. Propojení s kontaktními synapsemi kosmické inteligence. Všechny navigační přístroje, nahlíženo pozemskou optikou, vyhořely a zešílely. V systému, který se toho času nevztahuje k paradigmatu pojetí světa, jak jej známe tady dole na Zemi, však tohle zešílení můžeme rovněž označit termínem prozření či osvícení. Čisté vědomí Vodnáře se prostě vytrhlo z gravitačního pole, vyvázalo ze saturnských zákonů a dočasně propojilo s vesmírným vědomím, aby nabralo novou dávku informací. Tu přinese s sebou zpět a postupně ji bude distribuovat mezi ty, kteří se zatím do stratosféry nedostali. Jakmile bude spojení se Zemí obnoveno, to se rozumí ...