Sebeobhajoba a smíření

Po včerejším přestupu Slunce do znamení Kozoroha, nad nímž se rozpoutala diskuse nevídaná (anebo vlastně vídaná), a Luně v Panně, která Kozorožímu přístupu rozumí, přihrává a společně s retrográdním Merkurem se zasekávali na kdejaké ... té ... drobnosti, se dnes dostáváme do volnějšího, komunikativně otevřenějšího prostoru. Aaaaaaa! Čerstvý vzduch! Nádech, výdech, uvolnění ...

Ráno ještě úplně snadné nebude, Luna z Vah stále kvadrátuje urputnou, zaseknutou, nátlakovou, revizní dvojici Pluta a retrospektivního Merkuru v Kozorohu. Merkur, který sice pomalu, ale už přece vykazuje známky zpětného pohybu, začíná na své revizní cestě postupně vyvolávat témata k řešení. Z minulosti se začínají vynořovat lidé, historky, vzkazy a situace, které vypadaly uzavřeně a s nimiž jsme to jednou provždy ukončili, protože hotovo, v tomhle mám jasno, a najednou se zdá, že to ještě tak úplně uzavřeno není. WTF? Nemusí jít nutně o nedostatky a nedořešené záležitosti, spíš jako by nám někdo chtěl připomenout naše rozhodnutí a přinutit nás, abychom ho znovu potvrdili, obhájili, nejčastěji před sebou samými. Situace může být a nejspíš bude nastavena tak, že potvrzení si vyžádá někdo druhý, a my budeme muset vysvětlit své stanovisko jemu. Ale v podstatě jde vždycky jen o to, že při rekapitulaci jsme znovu nuceni projít si své důvody, argumenty a udělat si pořádek v sobě. Není totiž možné přesvědčit druhé o něčem, čemu sami nevěříme. Na oko, samozřejmě. Ale červ pochybnosti, kterého nám taková situace zasadí do hlavy, dokáže pěkně rozhryzat duševní klid. Teprve až nás libovolná poznámka míjí v naprosté lhostejnosti, jsme z toho venku. Lhostejností nemyslím deklaraci toho, jak už to mám na háku, ale fakt, že poznámku už nevnímáme. Přeslechneme ji, přehlédneme ji, "to fakt někdo řekl? Jsem to nezachytila ..." Vnitřní smíření.