Sbohem ...

Dnešní ráno a skutečně jen brzké ráno. Poslední stupeň posledního znamení zvěrokruhu a na něm Luna v těsném objetí s jižním lunárním uzlem. Čas opouštění a odpouštění. Čas, kdy se ve snu či za bdělého stavu před naším vnitřním zrakem vynoří už vyšedlé a vysílené vzorce našeho minulého chování, anebo třeba jen jejich symboly,

a my je spatříme, pochopíme, s mírem v duši propustíme, aby udělaly místo novým. Nic drastického a radikálního, je to laskavý akt loučení a možná nám při něm zesklovatí oči. Nic světoborného, jen stažení závoje ve vnitřím prostoru duše, neviditelné zvenčí, ale pro nás významné. Nic otřásajícího základy našeho života, není to Uran, je to Luna, něžná a stříbrným zrcadlem odrážející těžko dostupná zákoutí našeho emočního světa. A ta nám umožní udělat nenápadnou změnu, jejíž dosah však připomíná efekt motýlích křídel. Tohle jsem byla a už nejsem. Tohle jsem žila a už žít nemám. Tohle jsem demonstrovala a už není proč. Sbohem ...

A než setřete slzu, přiburácí Luna v Beranu a všecko nabere úplně jiný obrátky!