Sám ...

Fotografie Lonely od Gabriel Crispino licencována pod CC BY 2.0     

Myslela jsem, že Chirona spláchnu jednou větou a půjdu se v klidu vybrečet ze svýho. Ale není jednoduché vejít se s obsažným tématem do vyhrazeného boxu na fotce pro Instagram příspěvek. Samozřejmě dávám za pravdu všem, kdo napsali, že vztahy mají cenu jen tehdy, pokud jsou autentické, a kdo mě má rád, musí mě mít rád takovou, jaká jsem. Ano, určitě. Teď mluvíme o výběrových vztazích. Tedy o tom, že si najdu své kamarády a životní partnery, a přiznejme si, že i tam spousta lidí hraje divadlo a masku si nechává nasazenou i přes noc. OK, každý dělá, jak nejlíp umí. Asi.

Pak ale existují vztahy, které si – alespoň vědomě a v tomto životě – nevybíráme. Prosím, držme se této premisy a pro teď ponechme stranou otázku, zda si duše vybírá všechny lidi, které ve svém životě potká, ať uhlídáme téma.
 
Chiron v Beranu se dotýká zranění, která během života utržíme, kdykoliv dáme necenzurovaný průchod svému autentickému sebevyjádření. Kolikrát jste zažili, že s vámi ve škole děti nemluvily? Že jste v dobré víře řekli něco, co srazilo vaši nejlepší kamarádku do kolen? Že jste chtěli být upřímní a váš syn se pak za vás styděl? Že jste svou potřebou samostatnosti rozplakali svou babičku? Majitelé nativního Chirona v Beranu (ročníky 1968-1976) o tom vědí své, ostatní prosím o kapku představivosti. Pokud snad náhodou máte osobní planetu mezi 5°-7° Berana, ani vám to moc práce nedá, žijete to v přímém přenosu právě teď.
 
Slunce v Raku se možná víc než k partnerských a kamarádským vztahům odkazuje ke vztahům rodinným, pokrevním. K těm, které si vědomě nevybíráme. K těm prostě přijdeme jak slepí k houslím. Krom toho, rodina je mimořádně citlivý a vzájemně hustě provázaný ekosystém. Drobné vychýlení rovnováhy v jednom bodě může způsobit katastrofu na druhém konci sítě. A teď si zkuste vzpomenout, jak v pohodě se cítíte ve své absolutní autenticitě, ve svém právu na ryzí vyjádření svého já, když vidíte, že svým chování, jednáním, svou řečí nebo pouhou svou přítomností zraňujete někoho, na kom vám extrémně záleží. Třeba svou mámu. Nebo svoje dítě. Případně jak pevní jste ve svém názoru, že každý má právo žít to po svém absolutně tak, jak to cítí, ve chvíli, když se na vás ze strany těch nejbližších valí vlna odporu, pohrdání, odmítnutí, výsměchu …
 
A … tak se vlastně omlouvám za tuhle apologetiku svého názoru, ale napsat jsem ji musela. Ona je ostatně dokonalou ukázkou toho, o čem se bavíme. O právu obhájit svůj názor navzdory nesouhlasu referenční skupiny. Krom toho, jak jste jistě poznali, tohle téma je pro mě osobní. Pokud pro vás ne, nechte to být a díky za trpělivost …