S tebou mě baví svět

Nad všemi explozivními kvadráty, introspektivními ponory, opuštěnými Slunci, zraněnými city se dnes – a pouze dnes – klene nádherný trigon mezi Marsem ve Vodnáři, Venuší v Blížencích a Lunou ve Vahách. Vzdušný most, po němž bez překážek kráčíme mentálním prostorem, s lehkostí komunikujeme se svým okolím, splýváme na vlně idealismu a všechno se najednou zdá být srozumitelné, snadno pochopitelné, v rovnováze a v pořádku. Užívejme toho pocitu! Působení této energie nebude mít dlouhého trvání, už odpoledne se Luna pomaličku odpojí, vyváže z téhle luxusní konstelaci a postoupí dál do znamení Vah.

Přesto, Venuše a Mars zůstávají na svých místech, naopak, jejich vzájemná přitažlivost sílí a jejich vzájemná vazba se zpřesňuje. I když, jak na to teď koukám, nevěřím svým očím: za normálního provozu by Venuše Mars dohnala v řádu dvou tří dnů a potom sbohem a šáteček, ale tentokrát se zdá, že nás pohodová dávka třpytivé svěžesti, romantického okouzlení, životního espritu, přátelství a kamarádství, láskyplných kontaktů, flirtu a jemných sexuálních vibrací, lehkosti bytí a radostného tance provází mnohem déle! Kupodivu je totiž Mars v tuto chvíli rychlejší než Venuše! Ta ho se smíchem dobíhá a snaží se ho dotknout, a už se zdá, že je na dosah a ono ne! Úskok, klička, Mars znovu uniká a Venuše se hihňá jak puberťačka a poskakuje na místě, znovu se rozbíhá, tak teda ještě jednou a teď už tě dostanu, je to jen hra a všichni se baví … wow, a to celé až do konce dubna! No není to nádhera!
 
A i když nám tahle jiskřící energie nepřináší řešení v podobě náhlého zvratu situace, rozhodně ji odlehčuje. Rozpouští úzkosti, relativizuje obavy, fouknutím hojí naše zranění jako oděrky na koleni, vždyť přece „než se vdáš, to se ti zahojí“, dává nám naději, že život běží za jakýchkoliv okolností, že není naším úkolem zabřednout do bahna, ztuhnout v hrůze, nechat se paralyzovat strachem a sami sebe rozleptat. A konec konců, pomůže nám projít i oním avízovaným údobím revoluce, která tak nabývá nového rozměru: možná nemusíme stát na barikádách, burcovat bratry ve zbrani, hlásat jedinou svatou pravdu, se vším odhodláním demonstrovat před úřadem vlády, házet rajčata nebo dlažební kostky … možná stačí se na některé věci vykašlat, přestat se nechat řídit takzvanou autoritou, nařízením se vysmát, vzít svobodu do svých rukou a začít žít po svém.

Protože víte co? Svoboda je osobní, niterná záležitost a její souvislost s tím, co se děje venku, zdaleka není absolutní. Za osobní svobodu je odpovědný každý z nás. Ano, jistě, ono nás to dění ovlivňuje, a někdy dost. Ale nakonec se stejně ukáže, že svobodu a volnost v sobě buď máte anebo ne! Jsou lidé svobodní v nejhlubším žaláři, jsou lidé spoutaní v naprosté volnosti. Protože všichni víme, že „ty vaše pravidla budou platit tak dlouho, dokud je my budeme respektovat!“ (Kateřina Horáková, S tebou mě baví svět).
 
P.S. Proces zrodu nového světového paradigmatu běží dál, tohle je epizoda, nikoliv  finále!