S osinou v zadku

Fotografie drillled od Leonard J Matthews licencována pod CC BY 2.0 

Dny vlídné a ty druhé. Letošní ročník vlídnými dny neplýtvá. Startovací, výbušná a vzdorovitá Luna se dnes zapletla do už tak zasekané konstelace. Velmi brzy ráno v těsné konjunkci s Lilith a Chironem, ale kolem třetí to většina z nás ještě zaspala. A pak celé dopoledne, kdy se Luna prodírá potem a sténáním naplněnou místností, v níž si Beran s Kozorohem poměřují síly. Nezkrotná síla mládí proti zkušenosti posvěcené věkem. Nezralost a nerozum proti tvrdohlavé rigiditě. Jeden jak druhý si nedají říct a oba mají vždycky pravdu. Paže zaťaté, žíly vystouplé, páka dvou paží opřených lokty o stůl a nevypadá to, že by ten či ten hodlal polevit. Říká se, že moudřejší ustoupí, ale obávám se, že za daných okolností je tohle rčení akorát pro smích.

Konec konců, Luna v Beranu taky nepatří ke kompromisním povahám, takže celý den zažíváme situace, kdy se navzájem přesvědčujeme, válcujeme a uzurpujeme.  A samozřejmě, nijak výjimečný není pocit, že to ne já, to ti druzí: to oni agresivně tlačí, tupě trčí, bezohledně útočí, neomaleně hrabou do věcí, po kterých jim nic není. Samozřejmě se přitom dotknou našeho zranění, a to zabolí, popudlivá Lilith se vzepne k obraně a reakce vztekem, vzdorem, nasráním (viditelným nebo skrytým, podle povahy) a kopancem do protivníka se jeví jako naprosto přiměřená. Bojujeme za svou přirozenost, což je v pořádku, protože proč by do nás měl někdo vrtat? Bohužel nám chybí nadhled, trpělivost, rozvaha a často nepoznáme míru, takže zajdeme v odboji dál, než je nutné. Při té příležitosti můžeme potlouct kde koho kolem a sami si nabít hubu o zeď. Oukej.

Luna zůstane v Beranu ještě dva dny, ale od kritického momentu se touhle dobou už vzdaluje ... přichází úleva … ta nemá charakter tichého zklidnění, balzámu na nervy a rajské hudby, ale díky Bohu už aspoň vypnuli tu vrtačku!